Opet jeden pozdrav celemu souboru.
Pratele, kamaradi. Vsem, co mi psali, mockrat dekuju za pozdravy a tem, co nenapsali aspon za to, ze na me mysli :-) Kazdy takovy mail je takove trochu pohlazeni domova a to se tady hodi. Ne ze by se mi odsud chtelo, to vubec ne, ale je par veci, po kterych se mi styska. Hlavne housle, muzika, tocena plzen a utopenci na zahradce Pod Lipou. Uz jsem to psal,ale jsem strasne rad, ze vam Nitra tak vysla, ja to rikam porad ze jsme nejlepsi soubor na folklorni scene. Uprimne se tesim, az si s vama zase zahraju. Hanko, diky moc za ty hotely, hodi se nam to. Ze zabili Basaeva jsme zjistili vcera, nic moc se tu nedeje. Jen doufam, ze se Cecenci nebudou chtit mstit. Do Petrohradu chceme az za tyden, tak snad na nas ta G8 nebude mit vliv. Jenom ze hotely jsou dost plny, takze ten tvuj meil nam opravdu pomohl. A nakonec, kompot s mlikem nesnidame, dostvame nescafe a pirozky :-)
     Mejte se baaaaajecne

Milan

     Pozdrav celému souboru z dálné matičky Rusi...
     Ahojky souboráci, doufám, že Nitra proběhla očeň charašo a že jste si to pořádně užili. Já si užívám u našich slovanských bratrů, a to pořádně. Když to dobře dopadne, mohli bychom sem vyrazit se souborem, při ústavu funguje nějaká grupa folklornaja, tak zkusím zjistit detaily. Jinak Rusko předčilo moje očekávání, i když jsem se před odjezdem dost bál do čeho vlastně jedu. Jsou tu sice pořád dvacet let pozadu, ale pokrok je znatelný (třeba to, že teď píšu mail a jsem připojený přes WiFi). Kde je pokrok absoultně nulový, to je byrokracie a kult osobnosti. Vedoucí naší laboratoře je prof. Markov, docea kapacita v oblasti jaderné fyziky, jinak asi osmdesátiletý pán, který má občasné výpadky. Nicméně vše se musí řešit přes něj a pro podřízené je malým bohem (my "západní" studenti jsme na zdejší poměry dost drzí). Jsme tu už pátý den a ještě jsme nezačali nic moc dělat, máme nějaké odborné přednášky a už jsme rozdělení do laboratoří. Aspoň jsme zatím stihli první výlet do Moskvy (supr město, musím tam ještě dvakrát určitě), byli jsme v Kremlu, chtěli jsme i na Lenina ale ten bohužel spal. Pak nás tahaj po ústavu a vytahujou se, co všechno mají. Když jsme chtěli vidět jejich jaderný reaktor, tvářili se jak tajemný hrad v Karpatech a tak z toho nic nebylo. Později jsme zjistili, že tam mají plutonia pro celý arabský svět a ještě by jim zbylo na kabelky. Holt bezpečnost především... Jinak se tu máme docela dobře, je tu dost vedro, koupeme se ve Volze, koukáme na fotbal, chodíme na pivo, prostě jako všude. Už musím končit, musím za vedoucm laboratoře, tak se mějte a před Strakonicema ahoj.

Milan

     Vážená paní doktorko,
v souvislosti s ukončením mé činnosti ve funkci prorektorky pro zahraniční vztahy a PR, bych Vám osobně i celému souboru Gaudeamus chtěla poděkovat za skvělou spolupráci a vynikající reprezentaci VŠE.
     S přátelským pozdravem a přáním mnoha osobních i profesních úspěchů všem členům souboru

As. Prof. Bronislava Horejsi, Ph.D.

     Milý pane, doufám, že jste ten sympatický chlapec s klarinetem. Chtěla jsem Vám tuze poděkovat za nádherný zážitek v sobotu. Vyšly jsme si s kamarádkou (obě odchované folklorními soubory v okolí Znojma) na Rumuny a ejhle, skvělý zážitek s vámi všemi soubory. Moc Vám fandíme.
     Kdyby si někdo chtěl pro změnu zahrát nebo zazpívat chrámovou hudbu, rádi budem i za hostování, borci si i přivydělají nějakou stovku. Zpíváme o církevních svátcích u Křižovníků (sv. František u Karlova mostu) nebo u Jezulátka, někdy u Dominikánů u sv. Jiljí. Jmenujeme se Wowes collegium, vede PhDr. Marek Franěk. Tuto neděli zpíváme renesanční mši a vede ji tentokrát věhlasný bas Michael Pospíšil. Již v 9.00 u Křižovníků. Srdečně zveme
     S pozdravem

Anna Oplatková, Uměleckoprůmyslové museum Praha

     Srdečný pozdrav,
     chceme vám ještě jednou poděkovat za vše co jste pro nás připravili a zamluvili a tím nám zjednodušili veškeré přípravy kolem zájezdu.
     Úsměv na tváři paní Lenky Homolové, po ukončení programu, pro nás bylo největší odměnou a mohli jsme spokojeně, s pěknými zážitky jet domu.
     Děkujeme za chutné pohoštění a pěkně připravený program. Přejeme Vám a celému souboru Gaudeamus hodně úspěchu v práci.
     S pozdravem, jménem souboru Holubička

Tomislav Doležal

    Vážená paní doktorko,
teprve nyní (po zimní dovolené a dlouhé chřipce) se dostávám k tomu, abych Vám nejen poděkovala za obsáhlou a radostnou zprávu o velkém úspěchu souboru Gaudeamus, ale také Vám vyjádřila své osobní poděkování za veškerou Vaši oddanost uměleckému vedení a práci v souboru. Jsem přesvědčena o tom, že své práci dáváte nejen své výjimečné schopnosti, ale celé své srdce. Jen díky tomu pak soubor může dosahovat tak skvělých výsledků. Jsem informována o tom, že se Gaudamus bude opět podílet na jedné z dalších velmi významných akcí VŠE, kterým je setkání představitelů celosvětové sítě významných ekonomických a manažerských škol (PIM) a už teď se velmi těším.
Prosím, tlumočte mé poděkování také všem svým spolupracovníkům, kteří mají zasluhu na tom, že nám rozdáváte radost a pohodu.
Ještě jednou za všechno díky. Srdečně zdraví

Jaroslava Durčáková

    Marku,
poslouchám Vaše CD a musím říct, že je to fakt skvělý!!!
Zavidím Vám, jak Vám to skvěle hraje!!

Johana (Jarošovci)

     Ahoj všichni, kteří jste Packovu choreografii přežili bez újmy na zdraví. Zdraví Vás - modří již vědí, konec věty je jen pro ty méně bystré, kteří dosud nevědí - Lenoch Jednonohý. Moc mi chybíte, a tak aspoň surfuji po "našich" stránkách (díky Ti, Pavle, za tu práci) a plodím takovéhle perly české literatury. Doufám, že Vás Růža vede pěkně zkrátka, chystám přepadovku (přepajdavku), tedy pokud se mi bude chtít. Ale ta vidina řízků s bramborovým salátem je tolik, tolik lákavá. (Doufám, že se do menzy nehlásí dopředu počet účastníků, to by poněkud zhatilo mé plány). A proto vyhlašuji soutěž o největší bicepsy - pánové, kdo z Vás mne vynese nejrychleji do schodů? (Mohou se hlásit i týmy.) Odměna - zapůjčení berlí na dobu 30s (pozn. nosnost 100 kg). Jelikož už mne nic nenapadá, přecházím k praktické stránce tohoto dopisu, která nese název KPZ pro Marii: (a proto doporučuji všem, kteří s touto figurou nemají nic společného, aby přeskočili, stejně se nic nedozví) Plachetku přeložíme na rovnoramenný trojúhelník tak, že na nás z hrany překladu vyjuknou 2 tkalounky (2TK). Ve vrcholu trojúhelníku, který je protilehlý hraně přehybu, tj. který je svírán 2 sobě rovnými hranami, se nebudou spodní a horní cíp překrývat, bude mezi nimi posun asi 10cm (to je dáno tím, aby tkalouny vyšly na hranu přehybu). Kratší cíp bude navrch a spodní vespod. Tím by se měly na spodní straně trojúhelníku objevit další 2 tkalouny (D2TK), které budou asi 5 cm od hrany přehybu a budou od sebe více vzdálené než 2TK. A nyní to nejdůležitější - uchopíme plachetku za hranu přehybu a dále postupujeme tak, jako bychom chtěli šátek uvázat na piráta - tj. hrana přehybu těsně obkružuje čelo a látka překrývá vlasy. 2TK se takto dostaly někam ke spánkům, a nebo i dál, uchopíme je a svážeme pod šátkem v tom místě hlavy, kde tvoří vlasy vrtuli (teda aspoň u mne). Tím vznikl "inverzní pirát", jelikož vázaný vespod. Další postup je neméně komplikovaný - plachetka nám svou přehybovou hranou splývá z obou stran podél obličeje, a někde vespod jsou skryty D2TK. Ty musíme bezpodmínečně najít. Jakmile je najdeme, uchopíme je a svážeme v tom místě, kde krk zádový přechází v hlavu. Uvázání by mělo být co možná nejpevnější. Při tomto svazování by měla látka, která je tažená D2TK dozadu, překrývat uši. A teď to nejdůležitější - sponky a spínací špendlíky - vše dovoleno. Ale i tak není výsledek zaručen, a proto by modrá stužka, která je jako vínek pod plachetkou uvázána přes čelo, měla být uvázána elegantně, aby v případě odpadnutí plachetky tvořila neméně slušivý samostatný model. Už je Ti to, Šárko, jasné?
     Konec sekce pro Marii a zároveň konec celého dopisu je prostý - všechny Vás zdraví

NN

(vždy jsem toužila napsat anonymní dopis a v křížovce bylo, že tohle je podpis anonyma).

Ahoj, jak se vsichni mate?

    Uz jsem se strasne dlouho neozval. Dneska jsem zase zabrouzdal na stranku Gaudeamu a taky po dlouhe dobe si pustil kazetu Gaudeamu. ( To je tim, ze jsem si konecne poridil stereo s prehravacem kazet, dneska je uz vsechno na CD). Koukam, ze vy nezahalite, doufam ze jste v Italii zazarili, jako pokazde.
    Jinak co je noveho se mnou? V cervenci jsem zacal svuj posledni rok rezidentury. Ani nevim, jak strasne rychle to uteklo, uz jsem tady vlastne 4 roky. V tomhle poslednim roce se ze me stal "Chief rezident". Spolu s mym kolegou v podstate drzime dozor nad ostatnimi rezidenty. Kazdej mesic delame rozpis sluzeb pro 36 lidi. To je asi ta nejnevdecnejsi cast moji funkce, protoze pokazde se najde spousta nespokojenych lidi, kteri si stale jenom stezujou. No, to ale k moji funkci uz patri. Nejdulezitejsi je, ze si do zivotopisu muzu napsat, ze jsem byl chief rezidentem, coz je pokazde plus, kdyz si budu hledat praci. Jinak az dodelam rezidenturu, tak jsem zrovna byl prijat na pozici fellow anestezie pro deti. To znamena ze jeden rok budu pracovat v detske nemocnici a delat anestezii pro deti od novorozencu (i tech predcasne narozenych) az po adolescenty. Uz se dost tesim. Nejdrive jsem mel z tech mimin strach, ale uz se jich nebojim. Neni to nic jednoducheho, uspavat ty prcky. No a az skoncim ten rok, tak si najdu nejakou praci. Kazdopadne chci zustat v New Yorku. Moc jsem si tady zvyknul a moc se mi tu libi, clovek se tu rozhodne nenudi...
     Asi pred dvema mesici jsem se stehoval do nemocnicnich bytu. Je to mnohem lepsi, do prace to mam asi pet minut a poprve v zivote mam vlastni byt. Je to v podstate jen garsonka, ale je moje. :-)) tak si to hezky zarizuju pekne po svem. Letosni leto jako by tady pro me ani nebylo. Vetsinu casu stravim v nemocnici, ani jsem jeste nebyl na plazi... Jinak je tu dost horko a dusno, dneska odpoledne se ocekavaji zbytky po hurikanu Charley, takze bude vetrno a destivo. Jinak do Cech se chystam v rijnu na jeden tyden, tak doufam, ze se zastavim.
     Vsichni se mejte krasne a uzijte si zbytek leta.

Cau Vasek H.

Ahojky, jak se mate?

    My fajn. V breznu jsem obhajila ten doktorat a od dubna jsem zamestnana jako post doktor. (Delam porad to same :-( ) Byli jsme se na tyden ohrat na Krete. Seste leto na severu uz je preci jenom znat, potrebovala jsem slunicko jako sul.
     23.7. jsme se s Hugem vzali tady v Trondheimu. Byla to mala svatba bez rodiny (i kdyz nakonec prijela moje mamka), ale bylo to moc fajn. V srpnu letime do Prahy a uvazujeme o nejake veselici pro "stare" souboraky... Meli byste chut a cas se jen tak sejit?

Mejte se pekne.

Jana

Dear friends of Gaudeamus,

    we were in Tuchlovice and saw your wonderful program. We are leaders of a ballett school in Dresden (2 hours away from Prague) an would like to work together with you. We are interestet in working for choreografies. Is it possible?

Many greetings,

L. Seifert / F. Schönfelder
Tanzhaus-Tanzstudio

Ahoj kamaradi,

    po delsi dobe posilame zase nejake to povidani, tentokrat trochu delsi, ale doufam, ze o to zajimavejsi. Je to o nasi velikonocni ceste do Severniho Irska.

Severní Irsko

    Abychom využili prodlouženého velikonočního víkendu, zamluvili jsme si ve zdejší půjčovně auto a vydali se na pořádný výlet. Irové mají volno už na Velký pátek, oficiálně to sice státní svátek není, ale prakticky je všude zavřeno a nic nefunguje. I my jsme se v práci sešli spíše symbolicky a v poledne už každý uháněl ven z města. My jsme si ráno přivezli z půjčovny maličký a ošklivoučký černý, ale zbrusu nový Citroenek C2 a ještě odpoledne se rozjeli na jih. Navštívili jsme Glendalough, krásné horské údolí s velkým jezerem a zříceninami starého kamenného kláštera. Klášter byl založen někdy v 6. století svatým Kevinem a proslavil se po celé Evropě. Přestože byl několikrát vypleněn Vikingy a později Angličany, vždy byl znovu vybudován a svému účelu sloužil až do 16. století. Dnes je Glendalough oblíbeným výletním místem všech Dubliňanů, neboť to sem není daleko, a parkoviště bylo taky poměrně zplněné. Daly by se tu podnikat hezké vycházky po okolí, leží tu několik vodopádů a dalších menších zajímavostí, ale tolik času jsme neměli. Ještě jsme se zajeli podívat do údolí řeky Avoca a na její soutok s další řekou, označovaný jako turisticky zajímavé místo. Je to však jen obyčejný soutok, takový, jakých máme u nás spoustu. Pak už jsme se vrátili domů, abychom se pořádně vyspali na zítřejší cestu.     Brzy ráno jsme naložili autíčko spacáky a zásobou jídla a vydali se na sever, směr Severní Irsko. Cesta do Belfastu nám trvala dvě hodiny, metropolí jsme však jen projeli, uděláme si sem radši samostatný výlet na celý víkend. Teď jsme měli před sebou jiné cíle. První zastávku jsme udělali v městě Carrickfergus. Leží jen pár kilometrů od Belfastu, na břehu moře. Jedinou jeho památkou je zřícenina středověkého hradu na skalnatém ostrohu na nábřeží. Není tam až tak moc k vidění, ale hrad má bohatou historii a ta je po anglickém stylu líčena tak poutavě a tolika různými interaktivními způsoby, že si ji člověk nejen dobře zapamatuje, ale i se přitom dobře pobaví a nadchne. Hrad má trojí opevnění, i přesto však byl v minulosti několikrát dobyt. Několikrát rovněž obléhání odolal. Bylo to důležité sídlo a účastnilo se všech událostí významných pro vývoj Severního Irska.     Z Carrickfergusu jsme pokračovali dále na sever a drželi se stále mořského pobřeží. Prošli jsme se po pobřeží ve vesnici Whitehead a nahlédli do první z devíti antrimských roklí, Glens of Antrim. Antrim je název hrabství a rokle není asi to pravé označení, jedná se spíš o údolí mezi kopci, občas holá, občas porostlá lesem. První rokle nebyla nikterak zajímavá, u nás lze vidět často hezčí lesní zákoutí. Jeli jsme proto dál kolem pobřeží a těšili se hezkým pohledem na moře, to u nás nemáme. Zastavili jsme se ve třetí rokli, Glenariff, která přitahuje návštěvníky zejména svými vodopády. Horská bystřina tu protéká úzkým korytem a na několika místech tvoří bujné peřeje až vodopády. Kolem proudu vede stezka vybudovaná na dřevených chodníčcích a můstcích. Říčka je asi opravdu divoká, neboť uprostřed proudu na jednom z kamenů jsme spatřili ležet mrtvou ovci, už zcela bez srsti. Musela chudinka spadnout do vody a zlomit si vaz a nikdo asi nebyl schopen ji dostat ven.     Z Glenariffu jsme vyjeli po maličké silničce nahoru do kopců a obdivovali úžasný pohled na malá políčka oddělená od sebe kamennými zídkami a na pastviny porostlé žlutě kvetoucími keři, možná je to zimolez, a plné ovcí. Skoro každá ovce měla u sebe jehňátko, byla na ně krásná podívaná.     Další cesta vedla podobnou zelenou krajinou kolem severovýchodního cípu Irska až k mysu Torr Head. Odtud se otvírá skvělý výhled na protější skotský mys Mull of Kintyre, známý především díky hitu Paula McCartneyho. Skotsko leží v tomto místě Irsku nejblíže a vypadá to opravdu jako kousek. Pobřeží je poměrně členité a má četné různě vysoké útesy. Rozhodně je pořád na co se dívat.     Chtěli jsme se jít podívat i k dalšímu mysu Fair Head, ale cestu, která na něj měla vést přes soukromý pozemek jedné farmy, jsme mezi zamčenými vraty a hromadami hnoje nenašli. Sjeli jsme proto do městečka Ballycastle, trochu se prošli po centru a uložili se ke spánku na přístavním parkovišti na sedadla našeho vozítka.     Ráno jsme pokračovali v cestě kolem pobřeží. První zastávkou byly trosky hradu Kinbane na malém mysu těsně nad vodou. Cesta k němu vede dolů z kopce po svahu hory a je uzavřená, zřejmě se opravuje, ale přelezli jsme zátaras a alespoň z výšky si prohlédli zbytky opevnění, o němž se zmiňuje průvodce. Je to skoro jen hromada kamení, ale poloha na skalnatém ostrohu těsně u moře je impozantní, zvlášť za počasí, jaké jsme měli my – drobný déšť a poměrně silný vítr bičující pobřeží. Dost opuštěné místo a ve středověku asi ne zrovna útulné.     Pokračovali jsme dál po silnici k populární turistické atrakci – provazovému mostu na ostrov Carrick-a-rede. Zaplatili jsme vstupné, šli asi kilometr po upravené cestičce a pozorovali útesy, hezké sice, ale ne nijak zvláštní. Cesta se na konci svažuje k úzkému průlivu, který odděluje od pevniny malý ostrov obývaný velkými koloniemi vodního ptactva. Ptáci jsou taky to jediné zajímavé na ostrůvku. Provazový most je dlouhý sotva pár desítek metrů, sice se hezky houpe a věřím, že slabší povahy mají problém ho přejít, ale nám to celé připadalo jen jako ošklivý turistický byznys. Most byl pochopitelně vybudován jen pro zábavu turistů, nepatří do původní krajiny a ani se do ní příliš nehodí. I když je třeba připustit, že fotografie průlivu s mostem vypadají divoce.     Dalším bodem našeho programu byla zřícenina hradu Daneverick. Tato část Irska je plná různých hradů, ale skoro všechny jsou zříceniny, více či méně zachovalé. Daneverick patří k druhé skupině, zachovala se z něj jen malá část. Stojí také těsně na pobřeží, pro středověké válečníky to bývala strategická poloha. Od hradu vede po pobřežních útesech osmikilometrová stezka ústící u nejslavnější místní přírodní atrakce, Giant´s Causeway neboli Obrova chodníku, která byla i naším hlavním cílem. V autě už jsme strávili dost času a počasí bylo poměrně slušné, rozhodli jsme se tedy nechat auto zaparkované u hradu a dojít k Chodníku pěšky. Procházka po útesech byla opravdu úžasná, nádherný výhled na moře, vysoké útesy, vlny s bílou pěnou stříkající na kamení, svěží vítr, dokonce občasný záblesk slunce mezi mraky. Na vrcholu nejsevernějšího výběžku útesu stála lavička, která nám posloužila jako ideální místo na oběd. Z útesů jsme poté klikatou stezkou sešli dolů na pobřeží a dostali se konečně k Obrovu chodníku.     Obrův chodník je zajímavý přírodní úkaz způsobený sopečnou činností. Před několika desítkami tisíc let došlo mezi Irskem a Skotskem k podmořskému sopečnému výbuchu, který způsobil výron obrovské masy horkého čediče z nitra země na povrch. Čedič postupně ztuhl do téměř pravidelných pěti- až desetistěnných kvádrů, postavených těsně jeden vedle druhého, takže vypadají jako opravdová dlážděná silnice. Začíná na irské straně, pokračuje pod mořem a ústí na skotské straně moře. O jejím vzniku existuje několik pověstí, které jsou mnohem zajímavější než skutečná historie. Podle jedné z nich žil na zdejším irském pobřeží válečník, který se dostal do sporu s obrem žijícím na skotské straně průlivu. Bojovník vybudoval podmořský chodník, aby se k obrovi dostal. Sotva však spatřil na vlastní oči obrovu velikost, dostal strach a prchl zpět do Irska. Obr ho začal pronásledovat. Válečník poručil své ženě, aby ho uložila do dětské postýlky a oblékla jako nemluvně. Když obr dorazil, ukázala mu své přestrojené dítě. Když obr viděl, jak velké je to nemluvně, vyděsil se k smrti při představě, jak velký asi musí být dospělý bojovník, utekl do Skotska a víc o něm nikdo neslyšel.     Chodník vypadá kouzelně, dojem ruší jen davy turistů rojící se všude kolem, vystupující z mikrobusů, které je sem přivážejí po asfaltové silnici, a lezoucí po kamenech nahoru a dolů. Není šance udělat fotku bez lidí.     Zpáteční cestu k autu jsme zvolili po silnici, zkusili jsme stopovat a po chvíli nás skutečně vzal sympatický Ir, který si z nás sice dělal legraci, proč že nemůžeme těch pár kilometrů dojít, když už jsme došli až sem, ale nakonec nás svezl až k autu, i když bydlel na poloviční cestě. Autem jsme pokračovali do vesnice Bushmills, kde se nachází nejstarší povolená palírna whisky na světě, whisky se tu pravidelně vyrábí již od roku 1608. Na prohlídku však už bylo pozdě, takže jsme jen nahlédli do obchodu a jeli k dalšímu zřícenému hradu Dunluce. Ten patří k nejkrásnějším, nebýt propadlé střechy, dalo by se v něm klidně znovu bydlet, tak je zachovalý. Má rovněž bohatou historii a patřil v minulosti k nejdůležitějším baštám zdejšího pobřeží. Byl však už zavřený, takže jsme ho mohli obdivovat jen zvenku.     Projeli jsme přístavními městečky Portrush a Portstewart, která jsou oblíbenými místy přímořské rekreace. Poslední zastávku toho dne jsme udělali poblíž městečka Castlerock, u paláce Downhill Palace, který nechal postavit v 80. letech 19. století biskup Frederick August Hervey. Bývalo to obrovité sídlo umístěné na kopci s krásným výhledem na moře. Dnes je to pouhá zřícenina, neboť počátkem 20. století palác vyhořel a nikdy již nebyl opraven do původní podoby. Naposled byl využíván za druhé světové války jako ubytovna pro americkou armádu, od té doby chátral. Severoirský fond zabývající se ochranou kulturních památek se postaral alespoň o zajištění chátrající stavby, takže mohla být zpřístupněna veřejnosti. Okolní pozemky jsou rozlehlé a nachází se na nich několik dalších staveb, např. mauzoleum zemřelého biskupa nebo malá kaplička umístěná na kraji útesu přímo nad mořem. Všude kolem se pasou ovce. Měli jsme štěstí, neboť během naší návštěvy se udělalo hezky a mohli jsme sledovat krásný západ slunce nad mořem.     Noc jsme strávili na malém parkovišti u silničky vysoko na kopci, odkud byl opět hezký výhled dolů na moře a pláže. Ráno jsme dojeli do Londonderry, zkráceně zvaného Derry, hlavního města stejnojmenného hrabství. Toto město má rovněž velmi bohatou historii, plnou vzrušujících událostí. Koncem 17. století sehrálo klíčovou úlohu v boji anglického katolického krále Jakuba II. proti protestantskému Vilému Oranžskému. Jakub obléhal protestantské Derry po dobu patnácti týdnů, avšak jeho zatvrzelí obyvatelé se nevzdali. Jakub byl poté poražen ve slavné bitvě na řece Boyne a Vilém se stal anglickým králem. Konec 20. století poznamenaly v Derry nepokoje mezi katolickou a protestantskou komunitou. Došlo k mnoha bojům, z nichž nejhorší byla Krvavá neděle 30. ledna 1972, během níž bylo zabito celkem 13 osob. Zastřelila je britská armáda ve snaze zastavit pochod katolíků za rovnoprávnost a tvrdila později, že první výstřely vyšly z davu. Pod tlakem veřejnosti začala britská vláda v roce 1999 tuto událost vyšetřovat, zkoumání však dosud nebylo ukončeno. Město Derry je dodnes rozděleno na katolickou a protestantskou část oddělené od sebe řekou. Střed tvoří hradby vyznačující původní hranice města. Jsou hezky zrestaurované a je možné po nich obejít kolem dokola celé centrum. Původně měly pouze čtyři brány, dnes je jich kvůli rostoucímu provozu mnohem více.     Z Derry jsme pokračovali ještě kousek na východ, překročili hranice zpět do Irské republiky, do hrabství Donegal, a navštívili pevnost Grianán Ailigh. Kruhová pevnost na kopci s nádherným výhledem do okolní jezernaté krajiny a na mořský záliv vznikla velmi dávno, již kolem roku 1700 př.n.l. Byla dostatečně důležitá, aby ji Ptolemaios zahrnul do své mapy světa z druhého století n.l. Pevnost byla zřejmě strážním místem náčelníků zdejších kmenů a sloužila svému účelu po mnoho stovek let. Její dnešní podoba je výsledkem rekonstrukce z konce 19. století. Je to vlastně pouze kruhová zeď s ochozem a vstupní bránou. Jelikož pršelo a foukal silný vítr, vzdali jsme se prohlídky návštěvnického centra, které leží několik kilometrů od pevnosti, a vydali se raději na zpáteční cestu. Chtěli jsme cestou domů navštívit ještě další památky, ale bohužel jsme nájezdem do díry zcela zničili levou přední pneumatiku, takže jsme se zdrželi výměnou kola a museli si již pospíšit, abychom včas stihni vrátit auto. Zpět jsme jeli přes města Omagh, známé svými mírovými pochody, Armagh, hlavní město hrabství téhož jména, a Newry, kde jsme opět přejeli hranice do Irska. Zničená pneumatika nás stála 80 EUR, což trochu znepříjemnilo závěr jinak úžasného víkendu.

Zdravi

Kacka a Kamil

Mili pratele,

    konecne nastal cas k odeslani dalsiho dilu naseho serialu z Irska. Omlouvame se za zpozdeni. Dnes je to povidani o nasem krasnem vylete do Killarney.

Killarney

    Poslední březnový víkend jsme strávili v městečku Killarney, v hlavním městě hrabství Kerry na jihozápadě Irska. Hrabství Kerry tvoří nejjižnější a nejzápadnější cíp irského ostrova a je to jedna z nejpopulárnějších turistických oblastí v celé zemi. Leží tam nejvyšší irské pohoří (kolem 1000 m, tedy nic moc, ale na místní poměry skoro velehory) a několik hezkých jezer.
    Celý pátek jsme strávili v místní knihovně, kde jsme instalovali výstavu Czech Press Photo 2003, jejíž vernisáž se poté konala v pondělí 29.3. Byla to docela náročná práce a moje první taková zkušenost, takže jsme byli dost unavení. Přesto jsme ještě týž den večer zvládli procházku k nádherné místní katedrále postavené v novogotickém stylu a k hradu Ross Castle, který leží v národním parku Killarney na břehu tzv. Lower Lake, Spodního jezera. Je to zřícenina, ale jeho vnitřní prostory jsou zachovalé a konají se tam dokonce prohlídky. Hrad leží těsně na břehu jezera a je to oblíbené místo procházek. Národní park Killarney začíná přímo ve městě, u katedrály, a tvoří ho močálovité území porostlé tu a tam lesíky. Jeho součástí jsou kromě Spodního jezera i další dvě, Upper Lake neboli Horní jezero a jezero Muckross. Hned za parkem začíná zmiňované pohoří, jehož jméno jsem bohužel zapomněla, a z celého parku se otvírá hezký výhled na okolní kopce.
    V sobotu ráno jsme si v místní půjčovně zapůjčili na celý den kola a vyrazili na okružní cestu kolem jezer. Objeli jsme severní okraj národního parku a vjeli do tzv. Gap of Dunloe, soutěsky Dunloe, což je jakási průrva mezi dvěma horskými masivy. Není to nic divokého, zdejší hory jsou spíš povlovné, vypadají podobně jako Krkonoše. Název soutěska se vlastně moc nehodí. Je to prostě údolí nebo taková mezera mezi kopci, skrz kterou vede silnice. Naštěstí dost malá silnička, takže aut tam moc nejezdí. Krajina je to moc hezká, kopce porostlé trávou a květinami, stromy žádné, všude spíše kamení. A ovce spásající trávu jako nejlepší sekačky a šplhající po kopcích jako kamzíci. Soutěska je oblíbeným výletním cílem všech turistů, takže v létě je tu asi dost rušno. Po silnici projíždějí cyklisté, jezdci na koních a malé vozíky tažené koňmi, zdejší oblíbený dopravní prostředek. Cesta stoupá docela příkře vzhůru, ale stoupání není moc dlouhé. Na druhé straně čeká příjemný sjezd do údolí k Hornímu jezeru. Stezka pokračuje kolem něj, už se tu nedá projet, je to jen pěší cestička. Horní jezero leží uprostřed kopců a jeho několik ostrůvků se v létě pyšní krásnými barevnými květinami. Teď bylo ovšem všechno ještě spíše hnědé a šedivé. Ale i tak působivé. Od Horního jezera cesta sleduje kousek normální silnici a pak odbočuje jako malá asfaltka kolem jezera Muckross. Vede kolem inzerovaného styčného bodu obou jezer a malé říčky, která je spojuje, označovaného jako Meeting of the Waters, ale nevypadá to nijak zvláštně. Žádná romantická krajina, prostě les a uprostřed něho se stýkají dvě jezera, nic divokého. Kolem jezera Muckross jsme se dostali až k domu na Muckroském panství, krásnému historickému sídlu upravenému jako muzeum, a kolem Dolního jezera jsme se vrátili do Killarney. Celý okruh mohl mít tak 40 km a dalo nám to po zimní přestávce docela zabrat.
    Neděli jsme celou strávili na panství Muckross. Celé panství leží jen asi 5 km od Killarney, takže se sem dá pohodlně dojít pěšky. Cesta vede kolem Muckross Abbey, starého opatství z 13. století. Mniši se tu udrželi až do 16. století, kdy je vyhnal Oliver Cromwell. Dnes je z něj zřícenina, stropy jsou propadlé, stěny pobořené, ale stále ještě působí monumentálně. Na nádvoří roste obrovský tis, symbol zdejšího panství.
    Dům Muckross je rozlehlý a za ne zrovna malé vstupné získá člověk opravdu zajímavou podívanou na pokoje vybavené nábytkem, kuchyni, vinný sklep, koupelny, WC, je možné projít úplně všechny místnosti. Výzdobu místností tvoří z velké části akvarely s motivy z okolní krajiny. Malovala je paní domu z druhé poloviny 19. století, která byla šikovná malířka. Z oken je hezký výhled na jezero Muckross a do okolního parku. Dům je obklopen zahradami s mnoha rododendrony a exotickými stromy. Zdejší mírné klima ovlivňované teplým Golfským proudem umožňuje růst stromům, které by jinde v této zeměpisné šířce zahynuly, a tak můžete v zahradách spatřit eukalypty, palmy a další nezvyklé rostliny.
    Součástí muckroského panství je i malý skanzen s ukázkami irských zemědělských usedlostí z 30. let 20. století. Domečky jsou zařízeny původním vybavením a ke každému domku patří několik domácích zvířat, takže děti si přijdou na své při hlazení koní, krav, ovcí, prasat a obrovských místních psů – irských vlkodavů.
    Příjemná je i procházka kolem jezera nebo návštěva blízkého vodopádu. Od něho se dá pokračovat lesní cestou dál do hor. V oblasti Muckross může člověk pohodlně strávit celý den a nudit se nebude.
    Pondělí už bylo zase napůl zasvěceno práci. Zatímco Kamil pilně studoval v knihovně, já jsem obešla místní obchody se suvenýry, které mě ovšem nijak nezaujaly. Odpoledne jsme podnikli poslední procházku k Ross Castle, tentokrát jsme ho zastihli ve slunečním svitu. Pak už přijel pan velvyslanec, společně s hosty jsme slavnostně zahájili naši výstavu a odjeli zpět do Dublinu.

Mejte se moc hezky a uzivejte jara. Moc zdravime z Irska,

Kacka a Kamil

Dear Madam, dear Sir,

    Hereby I'd like to thank you for the performance of 'Gaudeamus' on the evening of April the 1st on the occasion of the Congress of the European Accounting Association. My husband (participant of the congres) and I liked the singing, dancing and the music very much. It was a very lively show.

Many greetings,
Karin Cortvriendt,
The Netherlands

Svátek svatého Patrika

    Svatý Patrik je patronem Irska a jeho svátek (výročí úmrtí) dne 17. března se slaví mezi irskými komunitami po celém světě. Největší oslavy samozřejmě probíhají ve vlastním Irsku.
    Již o víkendu před samotným svátkem začínal týdenní Festival sv. Patrika, který pak vyvrcholil ve středu o vlastním svátku. Na několika místech v Dublinu vyrostly kolotoče a houpačky, atrakce podobné či úplně stejné, jaké známe z naší Matějské pouti. I tady byly vesměs holandské, nechyběly centrifugy, různé houpací lavice a střelnice, kde člověk za tři míčky v koši vyhrává obrovské plyšáky. Nejhrůznější atrakcí byl jakýsi veletoč, prostě mohutná tyč, která se zvedala do výšky a na jejímž konci byly trojúhelníkovitě upevněny tři další tyče, tedy jakýsi trojlístek. Na těchto malých tyčích visely po obou stranách lavice s nešťastníky. Celé toto monstrum se otáčelo různými rychlostmi všemi směry. Nejen že se otáčely jednotlivé malé tyčky, ale i celá velká tyč se točila dokola a střídavě se pohybovala nahoru a dolů. Myslím, že lidé připoutaní na sedačkách už po několika vteřinách neměli tušení, kterým směrem je nebe a kterým země. Kupodivu nikomu ze skupiny, kterou jsme sledovali, nebylo po přistání špatně, ale možná že nedošli ani k nejbližšímu rohu.
    Na poutích samozřejmě všude hlučela hudba, prodávaly se hotdogy, balónky, irské vlaječky a barevná mávátka. A všude davy lidí.
    Ve městě probíhalo i množství dalších akcí. Různé pouliční koncerty, večerní vystoupení v divadlech, výstavy v galeriích. V neděli se měla konat flotila historických lodí a jiných plavidel na řece Liffey, ale zřejmě odpadla, protože hodinu před plánovaným koncem nebylo na nábřeží po ničem ani památky. Vrcholnou událostí víkendu se tak stal sobotní ohňostroj. Rachejtle vyletovaly z prostředka řeky Liffey, obě nábřeží byla uzavřena pro auta a byla přecpána lidmi. Myslela jsem, že už jsem ohňostrojů viděla dost a že mě tudíž nemůže nic překvapit, leč mýlila jsem se. Zlatý a stříbrný déšť, který padá z nebe a je velmi působivý, jsem už znala, ale udivila mě dvou- a vícebarevná kola, která se různě prolínala do tvarů mašlí, osmiček, téměř olympijských kruhů apod. Celá show byla doprovázena hudbou, kterou jsme ale příliš neslyšeli, neboť jsme stáli moc daleko.
    Nejdůležitějším dnem festivalu byla pochopitelně středa, svátek sv. Patrika, a hlavní událostí slavnostní průvod městem. Podobné průvody probíhají v každém irském městě i vesnici, jsou sice menších rozměrů, ale často prý zajímavější než ten dublinský, neboť mají specifické náměty a osobitou místní atmosféru. Možná že příští rok vyrazíme někam pryč z hlavního města. I dublinský průvod byl prý loni daleko okázalejší a hezčí, ale nám se líbil moc i teď.
    Šli jsme pěšky na náměstí St. Stephen´s Green, kde se průvod začínal řadit, a potom postupovali kolem čekajících účinkujících až ke katedrále svatého Patrika, kde byl oficiální začátek. Jak se ukázalo, měli jsme obrovské štěstí. Celý průvod byl lemován bariérami z kovových zátarasů, všude čekaly čety policistů a udržovaly netrpělivé davy v klidu. Lidí se všude tlačilo opravdu hodně, ale naštěstí se dalo kolem čekajícího průvodu docela dobře projít. Mohli jsme si tudíž vystupující prohlédnout už předem pěkně zblízka a udělat taky několik fotek. Ke katedrále jsme dorazili akorát ve dvanáct, kdy se měl průvod dát na pochod. Dál už se projít nedalo, davy byly příliš husté. Stát v zadní řadě nemělo smysl, neviděli bychom nic. Teprve teď jsme pochopili, proč si tolik lidí nosí s sebou žebříky a skládací židličky. Ti majetnější si také mohli zaplatit místa na tribuně, kterých bylo kolem trasy průvodu rozmístěno šest a byl z nich nejlepší výhled, ovšem lístek stál 60 EUR. My jsme naštěstí objevili tarásek slušné výšky, obsypaný lidmi. Naštěstí se byli ochotni uskromnit, takže jsme se mezi ně vmáčkli, přežili nelibé pohledy jedné roztahující se matróny a měli díky tomu krásný výhled na celý průvod. Vynořoval se sice ze zatáčky, takže jsme jej viděli spíš zezadu, ale i tak to bylo hezké, na to, jak pozdě jsme přišli (někteří lidé prý čekali na nejlepších místech i několik hodin).
    V čele průvodu jel v autě starosta Dublinu, pak následovala policejní jízda, několik kapel a pak už začala hlavní podívaná. Skupiny masek měly většinou různé tematické náměty. Byli tu pralidé dosahující až třímetrové výšky, máchající kyji a šklebící se. Shromáždili se snad všichni představitelé podmořského života, ryby všech druhů, škeble, medúzy, chobotnice. Následovala ptačí říše s neuvěřitelnou pestrostí barev, mezi ptáky nechyběli ani antarktičtí tučňáci, kteří s sebou vezli pojízdnou skluzavku ve tvaru ledovce a za pochodu se na ní klouzali. Bojovní Keltové mávali meči a vezli si čerstvě dobytou věž. Další skupina tlačila obrovský katapult. Velkou skupinu tvořil výjev z knihy Alenka v říši divů, byla tu Srdcová královna, králík, květiny i všechny doprovodné karty. A další a další skupiny – pravěká zvířata, pestře oděné mažoretky, hudba v bílých uniformách s velkými bílými chocholy na hlavách, obrovitý dlouhatánský drak s pěti smyčkami těla, který sám o sobě zabral skoro celou ulici, sloni, lední medvědi, věže, hrady, vozy ověnčené květinami, chodci na chůdách, prostě na co si jen člověk vzpomene. Na závěr průvodu jela historická auta a motocykly, ale všechna byla spíše novějšího data výroby. Celý průvod trval skoro dvě hodiny. Diváci tleskali, mávali a silně to všechno prožívali. Skoro všichni měli na hlavách zelenobílooranžové klobouky a čepice, často byli i oblečeni v irských národních barvách. Všude byly vidět vlajky, mávátka, lidé měli i pomalované tváře a vlasy. Prostě celý dav lidí hýřil zelenou, bílou a oranžovou barvou.
    Negativní stránka oslav se projevila ihned po skončení průvodu. Sotva se diváci rozešli, na ulicích po nich zbylo množství odpadků všeho druhu. Opadaná mávátka, papíry, prázdné plechovky, ale i pošlapané odhozené vlajky. Foukal vítr, odpadky v něm vířily, prostě hrozná podívaná. Někteří turisté si to natáčeli na videokamery. Odpadky byly všude, po celém městě. Jindy krásný park na St. Stephen´s Green se proměnil v jedno velké smetiště. Kachny neměly kde plavat, místo nich se v jezírku usídlily papíry a plechovky. Byly i mezi narcisky na záhonech, prostě všude. V odpoledních hodinách se oslavy zvrhly v pitku, takže již v poměrně časnou hodinu (kolem páté) bylo vidět několik opilých teenagerů, jak vyvrhují slavnostní oběd. Druhý den byla ve zprávách reportáž o úklidu města a tvrdili tam, že úklidové čety zametly v hlavním městě až 22 tun odpadků. Hrůza.
    Odpoledne se poblíž St. Stephen´s Green konal koncert několika kapel tradiční irské hudby. Lidé zpívali, tančili a také to velmi prožívali. Sponzoři festivalu, výrobci chipsů a jakési energetické limonády, rozdávali zdarma své výrobky, čímž přispívali k dalšímu znečištění města. Okolí výdejny limonád doslova plavalo v lepkavé červené tekutině. Hudba byla sice ryčná a strhávala k tanci, ale všechny skladby si byly velmi podobné. Raději jsme se proto s festivalem včas rozloučili a nečekali jsme na pijácké vyvrcholení v pozdních nočních hodinách.

V Dublinu 8. března 2004

    Ahoj příbuzní, přátelé, kamarádi a známí, zdravíme vás srdečně z Irska. Omluvte prosím tento hromadný dopis, jde nám jen o to, ušetřit si trochu práce s tisícerým opakováním téhož. Úvodní informace tedy budou pro všechny společné, ale od příště už se budeme individuálně věnovat každému z vás.
    Již deset dní se zabydlujeme tady v Dublinu. Závěrečná fáze příprav před odjezdem byla sice trochu hektická, krabice s věcmi jsme nakonec balili celou poslední noc, ale úspěšně jsme vše zvládli a stihli i páteční letadlo. První týden jsme bydleli v malém hotýlku jen přes ulici od naší ambasády. Vyznačuje se milým majitelem Paulem, který má s naším úřadem výborné vztahy, neboť od něho dostává většinu svých klientů. Každé ráno nás nacpal velkou irskou snídaní, sestávající z dvou plátků slaniny, dvou vajec, dvou párků, hromádky žampiónů a několika toastů. Tato snídaně sice dodá energii skoro na celý den, ale ještě v poledne má člověk pocit kamenů v žaludku.
    Ovšem od minulého pátku toto již neplatí, neboť od pátku bydlíme ve vlastním bytě! Do hledání bytu jsme se pustili hned v pondělí po příletu, ambasádní hospodář kontaktoval několik realitek, vytipovali nám pár bytů a společně jsme je objeli. Viděli jsme jich celkem pět, nemělo smysl shánět dál. Jeden byl starý a ošklivý, jeden příliš malý, dva až na několik detailů dobré a jeden vynikající. Hádejte, který jsme si vybrali?
    Je to tedy ani ne tak byt jako spíš domek, dvoupatrový řadový dům. V přízemí je jiný byt, my obýváme první a druhé patro, z ulice se k nám tedy jde po schodech. V dolním poschodí našeho bytu je chodbička, hned za dveřmi schody nahoru, vlevo slušně velká kuchyň, pod schody malý záchod a vzadu obývák do L s venkovní teráskou. Kuchyňská linka do L, vybavená sporákem s troubou, lednicí s velikým mrazákem (4 patra!), pračkou spojenou se sušičkou (zbytečně jsme si dělali starosti, kde budeme sušit prádlo), myčkou nádobí, mikrovlnnou troubou, nerez varnou konvicí a nerez toastovačem (ten se tady na místní chleba velmi hodí). V lince je dokonce i sada talířů, hrnků, příborů a tři hrnce a pánev, ale nic z toho používat nechceme. Pánev je slušná, ale hrnce jsou nejhorší možné kvality, příbory s kulatými držadly, takže se v ruce pořád točí, a talíře sice hezké, ale radši je ušetříme, abychom náhodou některý nerozbili a nemuseli pak kupovat celou sadu. V kuchyni je i kulatý stůl a čtyři židle, je tam hezké snídat, neboť okno vede na východ.
    Dominantou obýváku je elektrický krb, který svítí a hřeje. Kamínka se ovšem dají vyndat a krb se dá použít i na normální dříví, musíme to někdy vyzkoušet. Pak už je tam jen gauč, stolek, dvě křesla, nízká prosklená skříňka a velký stůl se šesti židlemi. Jedno malé okno vede do úzké uličky mezi domky, velké okno a dveře směřují na terasu, situováno je to na západ či jihozápad, takže je tam odpoledne spousta světla. Ještě chceme do obýváku umístit pracovní stůl na počítač, abychom si mohli pouštět CD, TV a další věci.
    V horním patře jsou dvě koupelny a tři ložnice. Jedna je maličká, jen s jednou postelí, obrácená na východ. Vedlejší ložnice rovněž východní je větší, má dvoupostel. Hned vedle je koupelna s WC a vanou, na západní straně pak naše největší ložnice s dvoupostelí, spoustou skříní a vlastní koupelnou se sprchovým koutem. Byt je dále vybaven i žehličkou s prknem a vysavačem.
    Všechno v bytě je fungl nové, celý je nově zrekonstruovaný. Má několik malých mušek (některá okna jdou špatně otevřít, nesvítí světlo na terase, venkovní světlo chybí, u hlavního radiátoru v obýváku je ulomený regulátor…), ale ty postupně vychytáme. Domek je v krásném areálu plném podobných či úplně stejných domků, uprostřed je parčík s fontánou, trávníkem a květinami. Hned za domem vedle areálu vedou koleje, kudy projíždí dublinský předměstský vláček DART. Jezdí sice dost často, ale potichu, je mnohem méně hlučný než náš kolejáček na chatě. A Kamil má vláčky rád, jak jistě víte, takže dnes ráno při snídani je s radostí sledoval z kuchyňského okna. Náš areál leží asi 25 minut chůze od ambasády směrem na jih, dalších deset minut chůze dále na jih leží veliké Tesco, kde se dá nakupovat. Do centra je to dál, pěšky tak hodinu, ale jezdí tam samozřejmě autobusy.
    V práci se mi zatím velmi líbí, kolegové jsou moc milí a přátelští, cítím se tu skoro jako doma. Máme před sebou docela dost akcí spojených se vstupem do EU, v Dublinu bude velká oslava s evropským veletrhem, kde bude mít každá země svůj stánek s propagačními materiály a národními jídly, vystoupí tu Emil Viklický a nějaký dudák z Plzně se zpěvačkou. Kromě toho bude několik akcí v západoirském Killarney, což je partnerské město ČR po dobu irského předsednictví EU. Tam snad přijede Věra Bílá, bude tam výstava Czech Press Photo 2003 a možná se mi podaří sehnat nějaké menší loutkové divadlo. Je s tím vším spojeno dost práce, ale líbí se mi to a baví mě to, je to konečně něco plodného, za čím budou vidět výsledky. Vzala jsem si taky na starost webové stránky našeho úřadu, snad se mi je podaří aktualizovat a dostat do slušné podoby. Můžete mě chodit kontrolovat na www.mzv.cz/dublin, ale až tak za měsíc, teď na to zatím není čas a informace tam jsou dost zastaralé (je mi jasné, že spousta z vás na odkaz hned teď kliká!).
    V Irsku nás přivítalo nezvykle krásné počasí, měli jsme úplně modré nebe a slunce. Všichni říkali, že to už dlouho nezažili. První sobotu jsme brouzdali po městě a poznávali okolí, v neděli jsme vyrazili na celý den do městečka Howth kousek na sever od Dublinu. Leží na poloostrově a je tam krásná procházka podél moře, krásné útesy a výhled až do Walesu (který prý taky není vidět moc často). Obešli jsme celý poloostrov a užili si čerstvého jarního vzduchu. Od té doby jsme zažili už i trochu deště, ale zatím se dá říct, že je spíše slunečno s občasnými mraky a velmi řídkými přeháňkami. Uvidíme, jak to bude dál.
    Tento víkend jsme taky nelenili a vyjeli si pro změnu na jih do vesnice Enniskerry. Tam má být jakési šlechtické sídlo s krásným parkem. Úspěšně jsme ho minuli a došli až k vodopádu, údajně nejvyššímu v Irsku (130 m). Je hezký, ale pro člověka zvyklého na vyšší hory to není nic moc. Našli jsme tam ale krásný les s mnoha cestami, kde se dá volně procházet (v Irsku je totiž, podobně jako v Anglii, většina půdy soukromá, takže není snadné najít volný kus přírody k pohybu). Seznámili jsme se tam i s dvěma paními a jejich pěti psy, které nás nakonec, když začalo pršet, svezly autem (narvaným k prasknutí čtyřmi lidmi a pěti psy) do Bray, což je další přímořské městečko na jih od Dublinu. Odtud jsme se pohodlně vrátili autobusem zpět. Včera jsme se již jen zabydlovali, uklízeli, nakupovali, trochu se procházeli a večer navštívili společně s kolegy z ambasády živé vystoupení jakési skupiny hrající muziku 60. let (hlavně Beatles) v jedné hospodě kousek za Dublinem. Bylo to hezké a mělo to atmosféru, hráli výborně, jen trochu moc nahlas (všechno elektricky zesílené), takže Kamil z ohledu na své uši strávil většinu koncertu procházkou po okolí), a trochu moc se tam na můj vkus kouřilo.
    17. března se v Irsku slaví svátek svatého Patrika, největší národní slavnost. Už se těšíme na sobotní ohňostroj, středeční průvod městem a spoustu dalších atrakcí, které jsou s tím spojeny.
    Tímto tedy končí naše zevrubné zpravodajství ze západní výspy Evropy. Doufáme, že vás to příliš neotrávilo. Mějte se všichni moc hezky, vzpomínáme na vás a těšíme se na další korespondenci a na návštěvy z domova. A upozorňujeme předem – každá návštěva s sebou musí povinně přivézt aspoň jeden bochník českého chleba! Ten nám chybí už teď.
    Mnoho pozdravů z Dublinu posílají

Kačka a Kamil Šromovi

odpověď: Ahoj novomanželé! S mírným zpožděním jsem vystavil váš dopis zrakům všem souboráků a vlastně všem, kdo se na naše stránky přijdou byť jen mrknout. Proto jsem udělal jediný "redakční" zásah do dopisu a vynechal jsem odstavec s kontakty, adresami a telefoními čísly. Každému, kdo by rád Kačce nebo Kamilovi zavolal nebo je rád navštívil, pošlu kontakt mailem. Mail může poslat kdokoliv na e-mailovou adresu uvedenou v hlavičce.
    A teď ta odpověď! To je moc krásný, co píšete a já (myslím, že celý soubor) vám moc držím palce a přeju vám, aby se vám tam líbilo. My se průběžně připravujeme na vystoupení v UKDŽ a v Tuchlovicích. Věra přitvrdila při zkouškách, takže z nás leje a je to fajn. V kronice máme obrázky z vystoupení, tak také pošlete pár snímečků mailem. Pozdravujte Iry a mějte se krásně, zdraví kronikář a celý Gaudeamus.

     Můj milý soubore,
    Tak za prvé, velká omluva, že píšu až teď. Za druhé, pečlivě sleduji vaši činnost na internetových stránkách i z dalších kanálů, takže gratuluju k ostravskému úspěchu a doufám, že v té smršti předvánočních vystoupení stíháte nakoupit dárky, upéct cukroví, uklidit domácnosti a navštívit všechny příbuzné. Já - ač netančíce - Vánoce stíhám jen tak tak. Činnost učitelskou jsem rozšírila o malířství a natěračství a teď se ještě budu muset přiučit instalatéřině a elektromontérství. Totiž... vzala jsem věci do svých rukou a pustila se do oprav v koleji, takže jsem vymalovala kuchyň (je teď modro - bílo - béžová... nazvala jsem tu kombinaci "šílenství lektorky českého jazyka po jednom měsíci v Kyrgyzstánu), teď maluju koupelnu, a když už jsem byla v díle, nechala jsem studenty nalakovat parkety v kabinetu (měl přijet ministr Cyrda Svoboda, tak jsem se chtěla blýsknout, ale nakonec nepřijel. Tak aspoň máme novou podlahu a tabuli). A ještě musím spravit elektrické zásuvky (doufám, že se těch Vánoc dožiju) a vyměnit těsnění v kohoutku (když už mám vymalováno, mohla bych se "vytopit", že?).
     No a vlastně bych měla taky napsat něco o Biškeku - tak je pořád stejný, jen se mi zdá, že tu přibylo aut, trolejbusů a lidí. Některé hlavní cesty jsou opravené, ale většinou je to pořád takový " motocross". Ale cesta do Biškeku byla moc fajn - v letadle do Istanbulu bylo skoro prázdno, takže jsme měli spoustu jídla a pití, v Istanbulu sice strašně pršelo, po ulicích se moc chodit nedalo, ale i tak to město stojí za vidění. V Hagia Sofii byla výstava Istanbulského bienále, oprava nástěnných maleb a třikrát vyšší vstup pro zahraniční turisty než pro domácí. A bazar jsem jen tak proběhla, protože bylo málo času. Aspoň chvilku jsem byla milionářem. No ale bylo by třeba sehnat nějaký festival, v Istanbulu. Nebo aspoň někde vedle. Moře je tam nádherné.
     V letadle z Istanbulu do Biškeku jsem seděla vedle nějakého Tádžika, který letěl se třemi syny domů ze Saudské Arabie a cestou mi namaloval kytku. Taková milá pozornost. Dál jsem stihla vidět Almatu, pár Čechů, kteří tam pracují, ostravské trolejbusy, které tam jezdí, i českou ambasádu (no comment). Almata se dá přirovnat k Praze stavěné od 30. do 80. let. Je rozlehlá, ulice běží jako na šachovnici, stromů málo, kolem náměstí dálnice a kolem města zacpané příjezdové cesty. Tenhle týden tam nejspíš pojedu zas (od Biškeku asi 4 - 5 hodin cesty maršrutkou, jinak asi 200 km), Poláci slaví na ambasádě Vánoce, a protože lektor Mariusz se honí s auty z Polska do Asie, nemá tam kdo studenty dovézt, tak to budu asi já. Na naší ambasádě jsem jen tak navrhla, jestli by nešlo udělat něco podobného pro studenty češtiny (v Biškeku jich je asi 20 a v Almatě taky), ale návrh se neujal. Všichni řešili, jaké cukroví budou péct, kdo půjde za Mikuláše a jaké dárky dají svým malým dětem. A to všechno v baru, kde jen za vstup chtěli 5 dolarů. Jó, nelehký je život ženy pracovníka české ambasády ve střední Asii.
     Tak abych vás neunavila a taky abych měla co psát příště, končím pro dnešek a jdu do mrazivého Biškeku hledat muzeum výtvarných umění, kde polské sdružení otevírá výstavu o Jaltě, a já jsem taky pozvaná a taky tam nejspíš budu za fotografa.
     Mějte se všichni předvánočně pěkně, speciálně pozdravuji kocoura Jany Fenclovky (už polští i moji studenti se ptali, jestli taky nechci kocoura, jako má Mariusz, takže asi budou bohaté Vánoce a ještě budu muset otevřít kočičí farmu), jak budete mít čas, pošlete mi pár souborových drbů (Kdo? Kdy? S kým? A za kolik?). No a všem krásné Vánoce a hodně milých dárků od Ježíška.

Hanka

odpověď: Ahoj Hani, já se také na začátku musím moc omluvit, protože to vánoční přání ponesu až na novoroční posezení do Moravské vinárny. Máme s Beruškou nový počítač a bude ještě nějakou dobu trvat, než zprovozním e-mailovou databázi v novém Outlooku.
Měli jsme pěkný souborový Silvestr, ale to se dočteš za nějaký (doufám krátký) čas v kronice. Užívej si cizích krajů a zase napiš. Myslím, že rubrika dopisů, má díky tobě vyšší návštěvnost. Ahoj Pavel

     Ahoj Evi!
    Jak se mas, co noveho? Co noveho v souboru? Moc me mrzi, ze nestihnu Vase vanocni vystoupeni. Jinak nic noveho se mnou, pokracuju v anestezilogii, dost ted premyslim, jestli az zkoncim, mam jit primo pracovat a vydelavat ty velky penize, nebo si jeste uzit jeden uvolnenejsi rok delanim fellowshipu (v podstate delat jenom jeden podobor anesteziologie a naucit se ho poradne, napriklad porodnicka anestezilogine nebo regionalni, neuroanesteziologie, atd) porad jeste nevim. Jinak 19. prosince letim domu do Cech. 20. prosince priletim do Prahy a budu tam do nedele, setkam se s nejakyma znamejma ze skoly - a pak domu. Dost se tesim. Nebyl jsem doma na Vanoce uz asi 3 roky, nasi se taky desne tesi...
    Nalada v Americe je porad stejna, dneska se vsichni dozvedeli, ze lapili Sadama, to zase Bushovi naroste hrebinek (nemuzu ho vystat) to me v podstate nejvice vadi na Americe - premyslim, jak dlouho tadu jeste zustanu. Mozna, az budeme cleny EU, tak presidlim nekde do Evropy, asi nejlepe do Londyna, vzhledem k anglictine, nebo bych musel poradne oprasit sve znalosti nemciny. To je ale jeste daleko! Treba se nakonec usadim v Praze, dost se mi po ni styska. Nasi by to urcite ocenili.

Jinak preju krasne vanoce and stastny rok 2004!!!!

     Milý Pavle, čtení Tvých stránek je pro mne vždy zážitkem. Ano, píšeš je úplně jinak, než-li jsem očekávala, než bych je psala já, a to je určitě dobře. Dokonce si myslím, že dosahuješ mistrovství zkratky, stejně jako když choreograf dokáže jedním gestem postihnout celou situaci. Na tyto myšlenky mě přivedl popis posledního vystoupení pro zahraniční studenty. Smála jsem se jako u řady Tvých dřívějších zápisů, viz tanečníci mechem obrostlí, nebo o mojí Janině v Kralupech. Ano, je to kronika psaná souborovou atmosférou, náladou, prožitky a situacemi, které jsou divákovi utajeny. Hodnocení vystoupení přenecháváme jiným. (Tak bych ráda viděla tu rubriku článků)
Ještě jednou díky.
Burčák byl supr.

Věra

odpověď:Věro, tvůj dopis mi udělal ohromnou radost. Těší mě o to více, že na zkouškách od tebe slýchávám samé lamentace na mé pomalé nohy a ostatní končetiny. Vymýšlým tedy různé zkratky do tanců, ale ty to vždycky prokoukneš! Několikrát jsem si tedy nadšeně přečetl tvůj dopis, a pak jsem to uviděl: to přeci ten burčák! Člověk vidí svět růžově a pak pochválí i mé nesmělé literární poskusy, které se odvažuji prezentovat na internetu! Od teď vím, že ti musím nosit různé ochutnávky na začátky zkoušek a nohy se mi určitě zrychlí. :-)
A teď vážně: rubrika článků se skrývá na stránce s názvem download a když mi za tu odpověď utrhneš hlavu, budeš mít o tanečníka míň!!!

     Vážená paní Fenclová,

ráda bych Vám jménem paní děkanky doc. Hamerníkové i jménem celého organizačního výboru moc a moc poděkovala za fantastické vystoupení folklorního souboru Gaudeamus, které obdivovali všichni účastníci 59. světového kongresu veřejných financí (IIPF) v rámci jejich výletu na Konopiště. Do dnešního dne nám v listech i elektronicky znějí velice příznivé ohlasy z celého světa, a my se musíme o tu slávu s Vámi podělit. Tlumočte, prosím, všem členům souboru naše díky a obdiv.
Přeji vám mnoho úspěchů ve Vaší další práci a srdečně zdravím

Helena Sýkorová
děkanát FFÚ VŠE Praha

     Ahoj, přeposílám e-mail od Vaška Hrdličky:
 
     Hello Evi, Jak se vede? Jake je souborove leto? Nejake novoty?
 
Zivot v New Yorku je porad stejnej... delam ted druhy rok anesteziologie, po tomhle roce (ktery skonci v cervnu) me ceka jeste jeden rok a pak budu hotovej s rezidenturou... No a pak bych tady chtel nejakej ten rok pracovat jako licencovanej (atestovanej) doktor... Tenhle rok teda delam mnohen zajimavejsi pripady, ted zrovna delam anestezii pro operace srdce... je to dost psychicky i fyzicky narez... rano mi trva hodinu a pul jenom vsechno pripravit... a jak si dokazes predstavit, pacienti nejsou ty nejzdravejsi lide... Monitoruji se vsechy mozne funkce... samotne operace jsou fascinujici, v postate jedina operace, kde umyslne zastavis srdce, napojis cloveka na mimotelni obeh a pak zase srdce nastartujes a cloveka odpojis (prave tato cast je ta nejvice nervy drasajici), nekdy to neni moc jednoduche... No a v nekterych pripadech se operuje na bijicim srdci, kdy se jenom minimalni cast srdce znehybni, a operuje se... a to je pro anesteziologa snad to nejhorsi, chirurgove ruzne se srdcem otaceji, tlaci na nej, pohazuji, to srdce pak ma normalne pracovat... to pak krevni tlak jde az nekam na zem no a pak zase az nekam do stropu, je to sranda... Mesic predtim jsem delal anestezii pro neurochirurgii, mame moznost vse sledovat na monitoru... taky fascinujisi jemna pracicka, obcas nas i chirurg necha nakouknout do operacniho mikroskopu, krasny 3D obrazek ruznych mozkovych struktur... Jinak v praci travim vetsinu casu, obcas o vikendu se vypravim na plaz, kdyz je pocasi pekne, (no je tady porad dost teplo, ale co ti asi budu rikat, v Evrope je to asi mnohem horsi...) Na dovolenou se chystam na Floridu, na tyden, no a pak dalsi dovolenou mam v prosinci, kdy pojedu domu do Cech (uz jsem na vanoce doma nebyl tri roky), docela se tesim...
Jinak jsem uspesne prezil skoro tricetihodinovy vypadek elektriny... ve ctvrte, kdyz jsem jel domu tak me to postihlo v metru vlak se nastesti zastavin napul ve stanici (jini lide nemeli to stesti...) Tak jsem se pak prosel ze 72 ulice az na 21, kde bydlim... davy proudily obema smery, semafory nefungovaly, takze jsem se prodiral pres auta a dalsi spoluobcany... Nemocnice fungovala na generator, ale stejne se snazily neplytvat a tak nefungovala klimatizace, vetsina svetel nefungovala, na salech bylo tropicke vedro (jinak se tam obvykle tresu zimou)... Doma jsem nemohl spat protoze i v noci bylo skoro 30 stupnu. Supermarkety rozdavaly zmrzlinu a chlazene veci zadarmo, protoze by to stejne musely vyhodit...
 
Mej se a zase nekdy napis!!

Vasek

     Za poslední tři roky si nepamatuji vystoupení folklorního souboru, které by mne uneslo mimo čas. Vnímala jsem krásné nápady, nádheru pohybu i hlasu, ale současně i hluchá místa, výpadky paměti, učedníky a minutáž. Na nic z toho nebyl čas při "Svatojánských" Gaudeamu. Neustálé překvapení, než jsem stačila vydechnout, byl konec a zůstalo jen nadšení.
...
Přeji hezký den

Alena

     Ahoj Pavle a ostatni,
vcerejsi vystoupeni muziky a zpevaku v Atriu bylo moc a moc hezke, takove prijemne pohlazeni po dlouhem pracovnim dnu. Byla to takova prijemna domacka atmosfera, dana i tim, ze jsme vas vsechny znali. Jen skoda, ze prislo tak malo lidi. Ale i Kamil rikal, ze jste hrali a zpivali opravdu pekne a ze si to nikdy nemohl takhle vychutnat, kdyz s vami hral.
     Dnes jsem se chtela podivat do vaseho internetoveho zpevniku na texty pisnicek, abych se je treba do priste mohla naucit a zpivat s vami, ale program po mne porad chce jakesi heslo. Je to heslo tajne, nebo mi ho muzete sdelit? Diky moc.
     A nezapomente na ten clanek do krajanskeho casopisu, o kterem jsme vcera rikali Eve Janatove. At se o vas vi.
     Ahoj, moc vas vsechny zdravi

Kacka a Kamil

odpověď: Muzika a zpěvačky děkují za pochvalu. Opravdu se hrálo a zpívalo moc hezky a měli jsme z toho ohromnou radost. Krátce k tvé prosbě: Náš internetový zpěvník je hlavně pro nás a nové členy souboru, kteří se potřebují doučit pro ně nové věci. Muzikanti a choreografové ale strávili hodně času výběrem písní, jejich hledáním ve sbírkách a úpravami, takže neradi dávají svá díla veřejně k dispozici. Takže až zkonzultuji tvou prosbu s Markem, dám ti vědět. Ahoj Pavel

     Pavle, potřebovala jsem sehnat nějaké informace o VŠ souborech. Shlédla jsem řadu webstránek. Žádné se Tvými nedají srovnat. Jak co do aktuálnosti, objevují se třeba v kolonkách termíny akce z let 2000 atd. Co se ale nikde moc nenajde jsou aktuality a vaše dopisy. Jsou živé, ty naše stránky a to díky Tobě, možná i Marušce. Právě jako kronika. Prostě teprve při srování si člověk uvědomí kvalitu. Tak moc dík. Posílám Ti pusu a kdybys byl dnes na zkoušce, mohls ji dostat osobně.

Věra

odpověď: Tak takovéhle dopisy by měly přicházet častěji :-) Ale vážně: moc a moc děkuju a budu se snažit, aby to byla pravda i nadále.

     Ahojte "nejedlovští Gaudeamusaci"
(dále jen NG, k vysvětlení zkratky použité v subjectu),

     včera po dlouhých přípravach a mého nátlaku na Kostruše, aby se konečně chopil iniciativy a zorganizoval setkání "naší staré gardy NG", se to povedlo a při příležitosti začátku nového roku se "hrst" skalních o cca 17 hod. skutečně sešla v hospodě U Procházků, kterou už čtvrtým nebo pátým rokem na nám. Míru uspěšně provozuje "náš" Vítek Petrášek. Za onu "hrst" vděčíme nesmírnému organizačnímu talentu Kostruše. Jen považte. V den (tj. včera), na který si setkání sám stanovil, jeho manželka má noční, dítě od 18 hod musí na akademii z hudebky a soubor má zkoušku. Je pravda, že kolem půl šesté přišedší do hospody i s vyšňořenou dcérou Haničkou, si sypal popel na hlavu a ke své osobě vykládal něco v imperativech volů a kreténů, nicméně před šestou se musel odporoučet sám a před sedmou pak i Mirek Popelík, který spěchal na zkoušku. (Doufam, Věro, že se mu nohy po tom páru urquelu moc nepletly resp. v opačném případě mu to jistě nebudeš mít za zlé. Byl v tom opravdu nevinně).
     A Ty, Láďo, nedá se nic dělat, ale budeš si to muset zopakovat!!! První nápad byl, že by jsme Ti nechali zaplatit včerejší útratu. Posléze však převažilo ocenění Tvé upřimné snahy, a proto se spokojíme s náhradním termínem. Letošní Moravský bál, který bude 22. února na Smíchově, se ale nepočíta, leda že by v týdnu před ním jsi zajistil generálku a prověřil tak připravenost NG poručit svým zlenivělým nohám a hlasům, aby očividně nezaostávaly za povely našich tanečních a pěveckých představ a tužeb. Včera neomluveně nedorazivší vyzývam k zamyšlení a přehodnocení svých postojů, neiniformovaným Láďa jistě rad slíbí, že příště to bude jen lepší a lepší (samozřejmě jak jináč) a všechny prosím o provětrání svých mailových adresářů a předání této zprávy ostatním členům "naší staré gardy NG" (pak prosim o kopii, abych mohl skompletovat pohotovostní mailový adresář. Ono se to čas od času hodí, třeba abychom se sešli na letošním Moravském bále a pak za rok a ...vůbec).
     Hezký den a brzo nashledanou... (Láďo, snaž se!).

Marián

     Hezky zarizena stranka, ale proc nepridat i par videoklipovych ukazek?

odpověď:Děkujeme za dopis a za pochvalu. Všechno je otázka dostupnosti. Prostě nemám hardware na zpracování videa, všechna zaznamenaná vystoupení jsou na VHS (jedno je digitálně, ale na profesionální médium, které dokáží zpracovat jen v televizi). Zařazení krátkých videoukázek je ale v plánu, i když trochu dlouhodobějším.

Biškek, 23.12.2002

     Ahoj milý celý soubore, jak se vám vydařil masopust? Držela jsem vám celý večer palce (no, aspoň nebyla na koleji taková zima). Co jsem vám to v posledním (prvním) dopisu vlastně slíbila ještě vypsat? Aha, kyrgyzský einkessel buntes a ošský trh? (oj, to už je taková doba, jestli si jenom na všechno vzpomenu)
     Koncem října mají studenti prvního kursu "inauguraci" - tedy něco, co probíhá v místní sportovní hale (zkoušela jsem si to představit v Praze, ale nepodařilo se mi to) a je napůl mezi televizním silvestrem a předáváním řádů o státním svátku. Biškekská sportovní hala, to je obrovská betonová vlna, navíc hranatá a vůbec celá taková našikmená. Dovnitř pouštěli malým postranním vchodem, před kterým policisti odráželi nápor studentských davů. Protlačili jsme se asi po deseti minutách. Za to jsem, jako učitel, měla privilegium sedět v prvních řadách. V hale byla zima a tma, pódium něco mezi jurtou a orientálním palácem v sovětském slohu. A spousta balonků a různých jiných blýskátek. Uváděli to místní Bořek Slezáček (to je nějaký člen studentstkého senátu) a dívčina v lehkých šatech na ramínka, které po deseti minutách vyměnila za pořádné teplé oblečení. Napřed si děkani a rektoři předali navzájem nějaké diplomy, pak předali diplomy "výborným" studentům a ještě pak předali diplomy účinkujícím. Pak nastoupila skupina Kyrgyzů a Kyrgyzek ve společenských šatech a vymotala na jevišti něco, co v programu bylo uvedené jako waltz. No a potom se konečně rozjela ta šou - ruské hity, kyrgyzské hity, holky v "krojích" s tradičním nástrojem (kumuz), holky v "krojích" s břišními tanci, kazašské hity... a celý sál "skučal za rebjatami z školy". Potom si všichni prváci pogratulovali, že jsou prváci a pak už byl konečně konec - pro mě, pro prváky ještě přichystali diskotéku. Ale to už jsem neriskovala. Už třetí den jsem tehdy preventivně nejedla, protože bych nemohla vycházet z koleje. Tož tak.
     No a ošský trh mi teď po měsíci už přijde jako docela normální trh. Ale tolik všemožné zeleniny, ovoce, všech možných potravin, látek, oblečení a věcí vůbec v Evropě pohromadě neuvidíte, to je pravda. Je tam spousta lidí, prodavačky mají na hlavách barevné šátky a každý jejich úsměv je tisíckrát zlatý. Ze začátku mě trochu překvapilo, že tady všem prodavačkám říkají "děvuška", bez ohledu na věk (ale teď jsem si vzpomněla na naši "mladou pani", takže už mi to tak divné nepřipadá). Přídavek z druhého dne: obrovská změna po poslední návštěvě, kdy se mi otevřel nový svět - hala s masem (vším možným), ze které jsem napoprvé utekla kvůli smradu. Teď jsem ovšem měla průvodce, který mi odhalil krásu ochutnávání slaniny, uzenin, nasolených sleďů atd. a obhlížení řezníků při práci. Prasečí i jehněčí hlavy si umíte asi představit. Zkuste si ale takhle představit hlavu koňskou. Na jedné ještě byly zbytky srsti, druhá už jen cenila skoro dočista oholené zuby (a že byly pěkně zdravé). Nad hlavama visela dlouhá koňská žebra, v dalším rohu ještě delší střeva a u vchodu vám z nich udělali koňské klobásky. Hned vedle špalku, na kterém řezníci koně (ale i krávy) porcovali se válela hromada čelistí a lebek (koňských, snad). V některých dnech tu prodávají i jaky, ale tehdy je zrovna neměli. No, za chvilku jdu na trh ještě jednou, pro kapra.
     Po několika dnech tuhých suchých kyrgyzských - krásných, jiskřivých, slunečných a jasných mrazů přišla včera naše známá středoevropská předvánoční obleva. Je zataženo, sníh taje a prší ze střech a stromů, na ulicích je bahno a klouzačka. Je mi z takového počasí smutno, nechce se mi vůbec nic dělat a zítřejší štědrý den a následující "povinné" slavení všech možných nových roků bych nejradši vygumovala z kalendáře. Snad se už brzy podaří výjezd do hor, za lyžema.
     S optimistickým zvoláním "Nepropadejte panice" (které jsem si pro udržení morálky rozvěsila po celé koleji) vás z blátožravého Traalu zdraví stopařka, která snad ještě ví, kde má ručník. (knížka, kterou mám rozečtenou teď se jmenuje sto roků samoty, takže netuším, kdy se zas ozvu příště)...

Hanka

PS
nesmí samozřejmě chybět ta nejdůležitější část dopisu: totiž (ono vám to snad dojde k masopustu i ve hmotné podobě) přání ve zdraví prožitých vánoc a lyžařského (?) výjezdu a pořádnou oslavu Silvestra, a něco pořádného proveďte, ať mi o tom pak můžete napsat (když doteď asi nic takového nebylo), ale nezlomte si při tom žádnou z končetin, ať nemá Věra zas další starosti. Prostě mějte se všichni, jak nejlíp dovedete, teď i v celém dalším roce. Čerstvým vysokoškolákům přeju hodnější učitele u zkoušek (než jsem já, protože já budu na ty líný studenty hrozný pes).

PPS:
a co si přečtete v dalších dílech? rozvod po francouzsku v režii ruských divadelníků a rozvod po kyrgyzsku v režii naprosto opilého manžela, a jeho ženy - mé sousedky, která o víkendu nebyla doma, takže jsem si to noční rozkopávání jejích (a trochu mých) dveří užila sama.

     Milý kolego,
díky za Tvou záslužnou práci, zejména v dnešní uspěchané době. Zastavit se, rozhlédnout a potěšit se například pěknou písničkou, je odedávna nezbytnou lidskou potřebou, aby "svět nezvlčil".
    Pozdrav Věru Fenclovou a spol. a všem souborakům přeji hezké Vánoce, čisté tony, lehké nohy a veselou mysl.

Hezký den, Marián Antol

     salam, salam, mili moji tanecnici, tanecnice, hudebni slozko, pevecka slozko a v neposledni rade taky vedeni.
     Moc se vam vsem omlouvam za zpozdeni posty, ale nechala jsem doma adresu a vytahla ji z kyrgyznetu az ted. Takze vas vsechny tedy moc a moc zdravim z Biskeku. Mame dnes - po case - zase krasny den, slunce sviti na vysoke kopce nad mestem a odrazi se na jejich snehovych cepicich. Pro me to znamena, ze dneska nejspis jeste nezatopi. Bydlim na koleji (4.patro, s kuchyni, koupelnou, balkonem a svabama - blechy jsem nechala s radosti vam) a teplo (tedy i teplou vodu) nam uz slibuji nekolik tydnu. Ale drzime se a otuzujeme. Vetrem oslehani Kyrgyzove pry meli za SSSR byt pracovni silou pro Sibir. Ale vzdyt by tam zmrzli. Tady chodi porad zachumlani do kabatu. Pod nimi ovsem (neco pro pany) minisukne a slaba tesna tricka.
     Jinak je Biskek velky - ve smyslu vsude docela daleko - ale divat se moc neni na co. Rusove, tedy spis soveti, sem nalili tolik betonu, ze je skoro zazrak, ze tu jeste neco stoji a roste. Musi se ovsem nechat, ze stromu je tu spousta, a Praha muze jen zavidet (uz se tesim na jaro, az budou zelene). Ony jsou taky dost potreba. Vozovy park zahrnuje snad vsechny myslitelne modely od roku 50, jezdi i to, co by uz podle prirodnich zakonu spravne jezdit nemelo, a jako Prazani si umite predstavit, jak to tu odpoledne vypada. Jestli ne, tak se postavte doprostred magistraly a zhluboka dychejte. Navic se tu dost prasi. Krome toho je Biskek (centrum) pokazde, kdyz jdu do mesta zavreny. Nevim, jestli mam s panem prezidentem nejake stejne biorytmy, ale vzycky bud prijede nejaka delegace nebo se chysta demonstrace z jiznich oblasti nebo se proste prezident boji, ze se mu poddani vzbouri. Kazdopadne biskekskeho policajta vam popisu uz i poslepu.
     Uf, tak to jsem vas uspesne zahrnula prvnimi dojmy / a to vam jeste nekdy musim popsat vyhlaseny ossky bazar a mistni ein kessel buntes, no je toho do priste spousta a snad to nezapomenu.
     Mejte se v Praze pekne, uzivejte kras i osklivosti podzimu, doufam, ze se vystoupeni vydari - budu drzet palce. A co vanoce? Kolik toho letos je? Stihnete aspon stromek?
     Z Biskeku vas zdravi a preje vsechno nejlepsi (i kdyz opozdene) k 7.11. Hanka
     PS: Zdicko, moc dekuju za lekarnu. Zatim vsechny nemoci i infekce zvladam bez uhony a doufam, ze to tak vydrzi. Dekuju.
     PPS: mistni divadlo shani choreografa / nemel by Pacek zajem, az vas zas bude mit dost? Prodavaji tu i ovocne bombony v plechovkach (made in Rossija).

Ahoj ahoj ahoj,
     druhe zlato v obraku! Je to bezva, i kdyz tentokrat to nebylo bez chybicek a vypadla mi velka souperka z Rakouska, coz me mrzi. Ale asi to spatna jizda nebyla a radost urcite mam. Takze moc zdravim ze zasnezeneho Salt Lake City, dekuju za podporu a cekam uz jenom na sobotni slalom.

Ahoj, Kacka

Ahoj Pavle a vsichni ostatni,
     diky hrozne moc za podporu a za gratulace, jste uzasni! Fascinuje me, ze sotva vam poslu nejaky mail, hned se objevi na vasich strankach! (Asi bych si mela davat vetsi pozor, co pisu, ne?) Ale je to skvele. Zlata medaile je krasny pocit, nemyslela bych si to, ale fakt mi tekly slzy, kdyz jsem zjistila, ze i posledni souperka v poradi je za mnou. A mavat vlajkou na stupnich vitezu bylo skvele.
     Jeste jednou diky za podporu, je to super vedet, ze na me doma lidi mysli. Dostavam spoustu blahoprejnych mailu, mam velkou radost. Jsem rada, ze jsem vas nezklamala.
     Jeste me cekaji dva zavody, doufam, ze to taky vyjde nejak dobre. Budeme se snazit a uvidime.

Mejte se krasne, ahoj. Kacka

Ahoj vsichni, mame zlato!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
     Jsem rada ze to vyslo, byl to hezky zavod, jelo se nam krasne, a i kdyz to nebylo bez chybicky, dopadlo to dobre. Napisu vic priste, ted neni cas. Diky moc za podporu a za gratulace.

Ahoj Kacka

Ahoj vsichni,
     ve vcerejsim zavode ve sjezdu jsem byla druha, omlouvam se, ze to nevyslo na zlato. Ale pocit je dobry, zajela jsem myslim dobrou jizdu, holt ta Francouzka je taky dobra a ma lepsi prepocet. Na cisty cas jsem ji porazila o 3,5 vteriny, ale nestacilo to. Dnes jsem zustala v posteli, boli me v krku a chci byt fit na zitrejsi super G. Budu se snazit.
     Jeste jednou diky za podporu, ahoj.

Kacka

Zprava pro vsechny
     - dnesni zavod ve sjezdu byl kvuli spatnemu pocasi zrusen, snad se pojede zitra. Napadlo tady spousta snehu, dole ve meste tak 15 cm a porad vali, nahore ve Snowbasinu pry skoro metr. Jsem na to zitra zvedava. Vsichni jsme otraveni, protoze dnes vubec nemuzeme jit lyzovat. Uz je to druhy proflakany den, vsichni chceme zavodit a porad nic. Tak snad to zitra vyjde, porad hlasi lepsi pocasi. Vcera byl zahajovaci ceremonial, bylo to moc hezke, tedy, ta prvni pulka. Nesla jsem nasi vlajku a byl to uzasny pocit, ani si to neumite predstavit. Mozna bych to nemela psat, ale mela jsem fakt slzy v ocich. Stadion byl narvany k prasknuti, pry tam bylo 65000 lidi. Vsude plno svetla, proste uzasne. Program byl docela dobry, az na ten konec, kdy po vsech oficialitach zacal normalni rockovy koncert. Napred nejaka jejich mistni zenska hvezda, pak Stevie Wonder. Bohuzel toho jsme nevideli, odesli jsme driv, nebot nam byla zima a zacalo dost silne prset. A navic jsme se chteli vyspat na zavod, hahaha.
     To je pro dnesek vse, pokracovani snad zitra po zavode. Jeste jednou diky za podporu, mrzi me to, ze zatim nic noveho.

Ahoj, Kacka

Ahoj Pavle a vsichni ostatni,
     jste uzasni, diky moc!!! Zitra mam prvni zavod, budu se snazit. Dam vam pak vedet, jak to dopadlo, i kdyz to mozna budete vedet driv. Dnesni trenink sjezdu byl zrusen, tady dole prsi a prsi a nahore snezi a snezi. Ale zitra pry ma byt zase azuro, tak uvidime.

Ahoj, mejte se krasne. Kacka

Ahoj Pavle a vsichni z Gaudeamu,
     zdravim vas srdecne az z dalekeho Salt Lake City, kde uz skoro tyden bydlim v paralympijske vesnici a pilne se pripravuji na zavody, ktere vypuknou uz v patek. Dnes jsme meli prvni oficialni trenink sjezdu, mela jsem nejrychlejsi cas, ale to jeste nic neznamena, vsichni jeli tak na pul plynu, jeste neni zavod. Ve ctvrtek mame oteviraci ceremonial a pak uz to vypukne naplno. Bydlime tu ve stejnych prostorach jako olympionici, tj. v arealu koleji utazske univerzity. Je to tu docela hezke, nasi studenti by rozhodne tem zdejsim mohli ubytovani zavidet. Bunky po ctyrech pokojich, pokoje po dvou, v kazde bunce dve koupelny, takze na jednu koupelnu jsou maximalne ctyri lidi.
     Jist chodime do obrovskeho stanu, kde je 24 hodin denne docela velky vyber, od italske pres asijskou a steakovou kuchyni az po nezbytny McDonald's. Maji tu i spoustu ovoce, salaty, salamy, syry a typicke americke sladkosti - hrozne preslazene.
     Lidi tu jsou mili a prijemni, kdyz jedeme s nekym cizim na lanovce, povida si s nami, vyptava se a preje hodne stesti pri zavodech. Kdyz jsme posledni tri dny trenovali v Park City, aspon tri cizi lidi mi slibili, ze se urcite prijdou na zavody podivat a ze me budou hledat. A nevypadali, ze by to byla jen fraze, nekteri meli uz dokonce koupene listky. Coz me na Americanech mile prekvapilo.
     Mame tu zatim krasne slunecne pocasi, prvni den hrozne mrzlo, ale ted je teploucko jako na jare. Jsem zvedava, jak dlouho to vydrzi.
     Salt Lake City je typicke mrakodrapove velkomesto, zajimavy je tu skoro jen Temple Square, ten slavny mormonsky chram. Do samotneho chramu nesmi zadny bezverec vstoupit, ale i samotny areal je zajimavy. Jako misionarky tu pracuji i dve ceske sestry, dvojcata z Brna, jsou moc mile a ochotne se nam venovaly. Clovek tomu vsemu hned lip porozumi, kdyz ma vyklad v cestine, ze?
    Mejte se vsichni moc dobre, jeste jednou zdravim a dekuji za podporu a prizen.

Ahoj, Kacka Tepla

Ahoj Pavle,
    po delsi dobe sedim u sebe v kancelari, a tak jsem se mohla potesit pohledem na nase stranky. Fotky z Roznova mi pripomnely prijemne chvile, ta destiva fotka je jak od Moneta (nebo Maneta?) a "nezny Rada" je skoro jak reklama na sv.Valentyna! Tak hezky pokracuj, bud zdar tve praci. Taky jsem si teprve zpetne precetla dopisy a bylo mi nanic, kdyz jsem si cetla zazitky Vaska Hrdlicky. No nic, zivot neni jen "Radujme se tedy, dokud jsme mladi..." Mozna bych vystrachala nejake fotky z vystoupeni Vrbiny - jen si na to vzpomenout. Pani Filgasova napsala pekne postrehy. Tak zatim ahoj a slava nazdar vyletu do Jilemnice!

Zuzana Svobodova

     Preju krasny svatky a vse nej do roku 2002. Ja oslavim sve druhe svatky v New Yorku.....docela mi chybi atmosfera ceskych vanoc......
     Hodne stesti, hlavne zdravi....

Vasek H.

     Děkuji všem za možnost prožít krásné chvíle jako v roce letošním.
Přeji všem Gauďákům  krásné, spokojené svátky, štěstí a lásku v Novém roce.
Dále pak dostatek trpělivosti se mnou. Opatrujte se.

Věra Fenclová

Určeno Gaudeamu

Milí moji!
Krásně mi včera bylo s vámi, zvláště s vámi. Děkuji vám za spolupráci. Ano, jste vnímaví, ano jste srozuměni, ano, jste chápaví, ano,  jste fajn, ano jste milé(í).
A také jste šli nahoru, to mi věřte. Oči a srdce a cit dosud slouží. Vše, co jsem byl včera právě vám říkal bylo ve prospěch právě vás, a zdá se, že už to víte všichni. Myslím, že jste mi věřili, já vám jistě. Pokud jsem se snad svým někdy nešetrným jednáním dotkl koho z vás, prosím, promiňte stařičkému kantorovi. Radost jste udělali lidem kolem, radost jste uděali mně, snad radost udělali jste sobě samým. A o to první, druhé i třetí řadě jde. Mějte se rádi a čím více budete umět, tím více obracejte se ve své nitro a nacházejte pokoru, pokoru, pokoru...

Váš Miloš

Milí přátelé,
     vaše nedělní vystoupení bylo skvělé. Dodalo spoustu nové energie a chuti do života. Byli jste všichni báječní. Všem moc děkuji.

Jirka Táborský

Nazdarek,
     jak se vede? Ja se mam porad cim dal tim vic stejne, zijici pod hrozbou teroristickych utoku.....no nijak si to neberu, je to kdesi v mem podvedomi, ale zivot jde dal.....zivot se vratil do stejnych koleji....ted uz doslova pracuju od nevidim do nevidim, pote co se zmenil cas na zimni....no ale nestezuju si, rozhodl jsem se podstoupit "torture" chirurgicke rezidentury....vse se zmeni az zacnu konecne delat anesteziologii. Jinak ted pracuju v St. Luke's hospital, kde se setkavam s ponekud odlisnejsi populaci, krome chirurgickych problemu spousta lidi ma dalsi nemoci jako diabetes, srdecni problemy, ktere jsou mnohdy poprve objeveny pred operaci nebo po ni, takze je to ponekud zajimavejsi. Take st. Luke's je traumaticke centrum prvni linie, takze se setkavam s bourackama, strelnyma a bodnyma ranama do vsech moznych casti lidskeho tela. Asistuju u ruznych operaci, krome obecne chirugie take pomaham u plastickych operaci, napriklad redukci prsu jsem videl uz hodnekrat.
     JInak mam tyden dovolene , takze se objevim v tydnu mezi 25. listopadem a 1. prosincem v Cechach.....Mozna, ze se uvidime...

Mej se, Cau Vasek

Ajoj Pavle.
     Blahopřeji Ti já, Petr i celý soubor Valášek. Já se opět vdávala teď v
sobotu - myslím tím mé a Petra výročí 25 let od svatby. Děkujeme za pozvání
a zveme Vás 14. 12. 2001 na náš jubilejní koncert (25. výročí), který se
koná v Hudebním divadle Karlín od 19:00 hodin. V tento den slavím také své
jubileum. Těším se na naše setkání a zdravím Vás,

Hanka a Petr Dolejší a Valášek

     11. zari zacalo pro me jako kazdy jiny den, nic nenaznacovalo, ze se tento den zapise do historie. Vstal jsem kolem 5 hodiny rano, hodil do sebe nejake cereals a bezel chytit metro. Do nemocnice jsem dorazil kratce pred sestou hodinou rano. Neocekaval jsem nijak rusny den, obesel jsem svych pet pacientu, ktere jsem ten den mel, napsal jsem zapis do karet. V sedm hodin jsem se vydal na ranni visitu. Po visite jsme sli dolu k operacnim salum a zozdelili jsme si operace. Me ten den cekali dve. Vydal jsem se do budovy pres ulici, pozdravil jsem se s prvnim pacientem a pripravil se na operaci. Chvili jsem cekal na doktorku, ktere jsem asistoval. Operovat jsme zacali kolem 8:15. Byl to velice jednoduchy pripad, vyriznuti podezreleho loziska z leveho prsu. Pravdepodobne nador, jak uz to tak byva, a jak uz jsem si pomalu zvyknul, malokdo se dostane do operacniho salu jen s benigni lezi....Uzavreli jsem operacni ranu, prikryli obvazem a prevazel jsem pacienta do postoperacni jednotky, kdyz jsem se dozvedel onu novinu, anestezilog ze sousedniho operacniho salu oznamil, ze vsechny operace se do odvolani rusi, protoze do severni veze World Trade Centrum narazilo dopravni letadlo, zatim jeste nebylo jiste, ze se jednalo o teroristicky utok. Doktorka, se kterou jsem operoval, ihned bezela k telefonu. Jeji manzel totiz pracoval v svetovem obchodnim stredisku. Ihned se nemohla dovolat, nakonec se ji podarilo spojit se s rodinou manzela, kteri ji oznamili, ze se ozval a rekl, ze je zivy. Coz vubec nic nerikalo o tom, zda byl zraneny nebo ne.....rekl jsem doktorce, ze ji preju, aby vse dobre dopadlo a sel jsem zpet do hlavni budovy. Vratil jsem se zpet na oddeleni, kde mi bylo receno, ze se mam ihned dostavit do pohotovostniho oddeleni, byl vyhlasen stav hromadneho nestesti. Na pohotovosti se shromazdil kazdy lekar z nemocnice a postupne byli pridelovany pozice. My chirurgicti rezidenti jsem meli na starosti pripravit mistnosti na prijem mnohocetynych zraneni. Pripravili jsem celkem sest stanic a ke kazde byl pridelen tym a zacalo cekani na postizene.....mezitim jsme se dozvedeli, ze dalsi letadla narazila do dalsich budov, a ze obe budovy zkolabovaly......nikdo tomu nechtel verit, ne a ne se probudit z desiveho snu.......Postupne sanity zacaly pomalu privazet nekolik lidi, vetsinou hasicu ci policistu, z minimalnimi zranenimi, vetsinou spis vycerpany......zadne velke trauma se nedostavilo... Nemocnice, kde pracuju, je ponekud vzdalena od mista nestesti, vetsina zranenych lidi byla odvezena do nemocnic blize mistu nestesti, ktere take funguji jako trauma centra prvni linie, coz moje nemocnice neni......cekali jsme a cekali, lidi, kteri byli predchozi noc ve sluzbe byli poslani domu mnohem drive nez obycejne, protoze se ocekaval velky napor, jelikoz ja jsem mel sluzbu az dalsi den tak jsem zustal ponekud dele nez obvykle....nakonec me pustili domu. Predpokladalo se totiz, ze vetsina lidi zacne prichazet az tak 24 hodin po  udalosti, predpoklad vsak nevysel... posledni zivy clovek byl nalezen ve stredu, dva dny po utoku, od te doby uz nikdo. Dnes uz by byl zazrak, kdyby nekdo preci jen prezil... stale jsou jeste v hlubinach mista kde jsou pozary, stale s trosek stoupa kour... New York se jakoby zastavil... . Hrozby bombovych utoku... par dni po utoku, ty ovsem uz ustali... nekolik dni Empire state building byla bez osvetleni, nyni uz zase zari do tmy, v cerveno-modro-bilych barvach... . Union Square, namesti v dolni casti Manhattanu, se stalo jakymsi memorialem, plne fotek lidi, kteri se pohresuji, lidi prichazeji, zapaluji svicky, pisou vzkazy, nebo jen tise stoji a premysli, nekteri zpivaji.....vetsina vsak chce mir, ne nerozvarenou pomstu... . Zivot se vraci do puvodnich koleji... . Wall Street zase pracuje, metro jezdi do dolni casti Mahattanu, vynechava pouze stanice pod byvalem World Trade centru... . Vlastne ani nevim, zda je metro pod obchodnim centrem prujezdne. Do ruin uz vjela tezsi technika. USA vyhlasili valku terorizmu... je to priserne co se stalo...desne depresivni, snazim se to ignorovat. Co me ponekud stve, je Americky pristup k cele veci... podle me je to utok na cely civilizovany svet, vsak to byly budovy Svetoveho obchodniho centra, kde zahynuli lidi mnoha narodnosti, vcetne muslimu... kolem sebe vsak porad jen slysim o utoku na Ameriku... no ale takovy uz Americani jsou... .
     Vsem Vam dekuji za projevenou starost a omlouvam se, ze jsem hned neodpovedel. Jsem ponekud zaneprazdnenej, i bez tohoto nestesti. Vecer prijdu domu najim se padnu do postele a spim a rano znova do prace. Ale to je cena kterou musim zaplatit, cesta, kterou jsem si dobrovolne vybral. Nekolik lidi se me ptalo, jestli uz jsem operoval, ano a hodnekrat jsem si " riznul" a "zasil", vzdy vsak pod drobnohledem starsiho lekare, takze se nebojte, nikomu jsem jeste neublizil, spise naopak. A jedna se o velice jednoduch pripady, vesmes ambulantni...
     Mejte se a zase se nekdy ozvete.

Vasek

Ahoj Pavliku,
     preposilam pozdrav od Zlatka. Vsem ho, prosim Te, tlumoc, at maji i ostatni radost. V Sarajevu na sebe davejte pozor, nechytnete zadny uzeh, moc nepijte, ale dobre tancujte, zpivejte a hrajte. Mejte se tam krasne, vsechny zdravim.
                                                                                                                       Eva Ruza
                                       ----- Original Message -----

Srdečný pozdrav z Chorvatska!
     Je neuvěřitelné jak málo postačí aby člověk ztrávil příjemné chvíle. Dvě piva (variace ve množství a složení nejsou vyloučena) a dobrá parta. Ten večírek mně jistě více utkvěl v paměti než kterékoliv jiné události během Rožnovských slavností.
     Prostě bylo nám s vámi fajn. Koukl jsem si zase na  web stránky vašeho souboru, a zase jsem žasnul co tam, za tu dobu když jsem tam byl posledně, vyrostlo. Jste št'astní že máte pilného kronikáře Pavla a že je přímo z řad souboru.
     Naše stránka je část stránek o Češích v Chorvatsku, totiž služební stránka Svazu Čechu která se mnoho neobnovuje, ale jestli se chcete o nás kapánek víc informovat tak to zkuste na adrese www.tel.hr/savez-cecha-rh/.
     Evo, přenes tento pozdrav všem členům souboru. Těšíme se že se zase brzy uvidíme at' už úmyslně nebo náhodou.
                                                 Zlatko pro soubor Holubička Daruvar

odpověď: Tento pozdrav jsem vytiskl a přečetl celému souboru v autobuse na cestě do Sarajeva a všichni
z něj byli nadšení.

Ahoj lidi!
Stále na vás vzpomínáme a závidíme na tak povedené partě, krásných stránkách a spoustu jiných věci. Jak už jsem psal Evě, něco málo o nás a naši menšině v Chorvatsku se dovíte z, možná stručné ale funkční, služební stránky Svazu Čechu www.tel.hr/savez-ceha-rh/  Těšíme se že se s vámi vbrzku zase někde setkáme.                                                      Zlatko Janda před souborem Holubička z Daruvaru

odpověď: Ten večer byl opravdu skvělý - nejkrásnější zážitky jsou z takovýchto spontánních akcí. Škoda, že jsme nevěděli předem, že do Rožnova jedete, mohli jsme si třeba zopakovat naše společné tance. Jsem rád, že se vám naše www stránky líbí. Načerpal jsem zase spoustu energie potřebné k jejich provozu.
                                                                                                                                     Ahoj Ježek

Ahoj Pavle, diky za pozvani. Vikend uz mam plne obsazeny, bohuzel. Tak jsem se
aspon porozhledl po vetsine Tvych gaudeamusackych stranek. A zase se
mi moc libily. Blahopreju.                                                                              Ludek

odpověď: Dekuji za pochvalu a dam vedet, jakmile bude nejake vystoupeni v Praze. Pavel.

     Dobry pozdni vecer, 
     samozrejme rada napisu o vystoupenich Vrbiny. Mimochodem Vase stranky jsou moc hezky zpracovany, opravdu! Postradam ale jednu jedinou malickost: nemohl byste tam pridat texty pisnicek, ktere zpiva Vrbina? Srdecne zdravim Katarzyna Filgasova

odpověď: Moc děkuji za to, že se chcete stát "externím spolupracovníkem" našeho webu. Vytvářím pro Vás vlastní stránku. Dále děkuji za pochvalu a texty písniček dodám, jakmile je budu mít k dispozici. Ježek

     Mili pratele, s radosti Vam oznamujeme, ze mame jauvajsovske
www - stranky!!!!!!!!!! Chystame se na nich dale pracovat a stale je vylepsovat, tak nas potesi, kdyz je navstivite a treba nam napisete, jak se Vam libi a pridate taky nejake pripominky!!!!!
                                                             Za Jauvajs zdravi Pavla www.hudebniservis.cz/jauvajs
E-mail: jauvajs@hudebniservis.cz

Cheb  5.2.2001 15:02

     Ahojky kronikari, nadsence,
urcite vydrz, je to moc mile dostavat informace, byt pro mne velmi vzdalene (ne km, ale casem).....
     Dnes slavim sve 45. narozeniny a do souboru jsem chodila v 76 -77 roce tj. ve 20-21 letech a to neni jedna generace, ale vice generaci souboraku.......
     Zadna prace, kterou citis jako vnitrne potrebnou (pro sebe i za sebe), neni marna a ver, ze i kdyz se Ti lide neozyvaji, jsou velmi radi, ze ji delas, skoda, ze jen se svym nadsenim a volnym casem, bez jakekoliv nahrady, ale jestli pro Tebe neco znamena podekovani jednoho ci vice drivejsich i nynejsich souboraku, tak prosim: Mas me VELKE  D E K U J I  za Tvou praci.
     Preji Ti pevnou vuli vydrzet a spoustu napadu, a mozna se mi povede nascanovat nejake (asi 2 ) fotky jeste z doby prechazejici, historicke, nebot tech fotek bylo poskrovnu a ani nevim, kdo vsechno jiz na nich je, snad jen Verka je stale k poznani... no a myslim i Olinka (baletka z ND), co kdysi tancovala drevacky.......
     Mej se moc krasne Ajka

odpověď: Ahoj Ajko, preju ti vsechno nejlepsi k narozeninám, at te tanec a pisnicky provazi nejen na  internetu :-), ale vsude na kazdem kroku. Moc dekuju za podporu v praci, ktera me opravdu bavi a tesi.
Tesim se na fotky. Jezek

Hallo,wie geht´s ?!!
     Tak jsem si nalistoval stranky Gaudeamu - toll! Pavle, klobouk dolu, odkazy
se vyborne rozmnozily, je to opravdu vynikajici.
     Uz mi to tu leze na mozek, kdyz volam do Cech, mam potize se vyzbleptnout
v me ctene materstine, takze mne nejspis budete vitat se slovnikem v ruce.
I kdyz, jak Vam ted do souboru dorazila "nemecka  posila", nebude to az tak
zhave a bude Vam tlumocit.
     Uz se vcelku zas tesim na ty Vase ksichtiky! Nebojte, vse, co do mne bylo za
ta leta vlozeno, je nenavratne pryc, takze se zrejmne zacnu vse ucit znovu. Prozatim aplikuji basalni znalosti kroku na Aikidu ("sousedska, sousedska, podtocim... joko-hami" a souper je na zemi!). Musim podekovat obzvlaste Vere, nebot bez jeji prupravy by "jame-hita" pro mne byla jen tezko proveditelna.
Diky, Vero!!!
     Mejte hezky; myslim, ze se snad do "Straznice" uz v souboru objevim.

Lekar                   

odpověď: Cau nemcoure, cely podzim jsem se tesil, az budu moct zasednout na cely vikend k pocitaci a ted se mi to postestilo jiz podruhe. Jsem rad, ze to je poznat. Arbeit macht frei!
     Prichazis o fantasticke zkousky s Martinem Packem. Je sice pravda, ze pokazde druhy den vypadame jako postizeni obrnou, ale ten masopust bude super!!! Myslim, ze ty sve jame-hity vyuzijes :-) Opatruj se, a bud s ... (Lucka ti to vysvetli) ahoj Pavel

Ahoj vsichni v Gaudeamu,
     moc vas zdravim a rada bych vam vsem poprala vsechno nejlepsi do roku 2001 (omlovam se za mirne zpozdeni :-)) - hodne zdravi, stesti a take uspechu v  praci, ve skole a vubec ve vsem, nejvic ale pohody a spokojenosti. A at vam to vsem dobre hraje, zpiva a tancuje.
     Pavle, jeste takto zpetne a znovu a znovu, musim pochvalit ty bajecne webove
stranky - v Australii patrilo poctenicko vasich zazitku z Polska (a vubec cele kroniky) k mym nejmilejsim kontaktum s domovem. Ted si uz uzivam ve  Zline, ale do Prahy se moc tesim - urcite se prijdu podivat, nejspis  zacatkem unora.
     Mejte se moc fajn
             ivka vodvarkova

odpověď: Ahoj Ivo, cely soubor, hlavne Vera :-), se po tobe pta a nemuzou se te dockat. Prijd jakmile budes moct. Dekuji za povzbuzeni do nove prace na webu. Ahoj Jezek

Nazdarek vsichni souboraci,
    Tak tady sedim 13 minut po pulnoci uprostred "Velkyho jablka". Venku na
me kouka Empire State Buildig, prave zhasli slavnostni osvetleni. Jako uz
nekolikrat jsem nahledl na stranky Gaudeamu a precetl co je nove a konecne
nasel i nekolik fotek z Polska. Opozdene, uprimne gratuluju!!! Prepadla me
takova melancholicka nalada, hlavou se mi vali spousta vzpominek...byly to
nadherne casy, kdyz jsem byl v Gaudeamu. Konecne jsem se taky dokopal k
tomu, abych Vam napsal.Uz to bude pul roku, co jsem zmenil bydliste, na jak
dlouho, to se jeste uvidi. Momentalne se stale zmitam uprostred nejistoty.
Tim nemyslim, ze by se me nejak dotykaly starosti Americanu, ze jeste nemaji
prezidenta, to je me celkem suma fuk.....V zari jsem uspesne absoloval dalsi
z testu, ktere potrebuji, abych zde mohl vykonavat sve povolani. V prosinci
me ceka dalsi, nastesti uz posledni, takze stale studuju a studuju...Mimo to
jsem rozeslal spoustu prihlasek do nemocnic a ted cekam na odpovedi. Uz jsem
jich par dostal, bohuzel slibenych interview je zatim mene nez zamitnuti, no
uvidime, nezbyva nez doufat, drzte mi prosim palce! Tolik , co se me tyka.
Mejte se vsicni moc krasne, a jelikoz se asi do konce roku neozvu, tak Vam
vsem preju krasny svatky a vse nej v roce 2001. Mimochodem, jak to dopadlo s
Taiwanem?
Zdravi
            Vasek Hrdlicka

odpověď: Ahoj Vaso, stale chodime s Hankou ulici a nosime pytel s munici... (Nastesti nas jeste nikdo nevystrelil) - pokud by se tak preci jen stalo, spolehame na Tebe, nebot jak pises, ke zdarnemu a zakonnemu vykonavani Tve profese uz Ti zbyva jen krok nejmensi. Toz se v te cizine daleko snaz, at nam, akademiku nedelas ostudu. Eva P. no a taky Hanka (slunicko graf. znak)
     Cau Vaso, chcipni, Mira
     Velky pozdrav pres more zasila rodina Fenclova Tj: J+V+E
     Ja te taky zdravim, i kdyz Te neznam a Ty neznas me! Lucie
     Vaclave, ano, vzpominej, truchleje narikej, ... takovou vanocni atmosferu jako "doma" nikde jinde nenajdes. A obvzlaste v divadelni satne, kde se momentalne tisni cely soubor pred vystoupenim v Adrii. Obvykla nervozita zda se vse povede, prolozena vinem a legraci. Super, jako vzdy. Snad si alespon zabroukas par nasich koled, abys uplne nezdegeneroval. Taiwan jsme zrusili z duvodu vysoke ceny letenek a take postupne odpadavali ruzni lide z ruznych duvodu. To je na delsi povidani. Mej se krasne a vzpominej. Jana Svobodova
     Ahoj Vaso, kdy se ukazes v CR ? Eva C.

Ahoj Pavle, tedy ty, co si davas tolik prace s tou kronikou z Polska. Sleduji pravidelne tve pocinani, nebot je to dost napinavy pribeh, a vzdycky te v duchu povzbuzuju, protoze uz bych se rada dostala na konec. Ale chapu, ze to neni jen tak a ze to chce cas. Tak se drz, delas to vyborne! Pozdravuj vsechny ze souboru, i kdyz vas porad jeste neznam, a budu se tesit na dalsi vase dobrodruzstvi!
Z daleke a kupodivu slunecne Anglie, plne prazdnych benzinovych pump a
stavkujicich skoro vsech, zdravi Kacka

odpověď: Ahoj Kacko! Je kouzelne vedet, ze nekdo napjate sleduje vypraveni o Polsku a pritom je stovky kilometru daleko. Snazim se tvorit co nejcasteji, ale nekdy neni cas, nekdy muza. Dik za podporu. Jezek

odpověď: Moc děkujeme za pozdrav, který vyřídím zítra na zkoušce. E-mail jsem zařadil do adresáře. Jezek

Ahoj vsichni z Gaudeamu,
zdravi vas ta slecna, co se byla podivat na vasi zkousce v pondeli 21.8., predtim nez jste jeli do Polska. Proste "ta Kamilova kamaradka". Chtela jsem vam rict, ze se mi ta zkouska hrozne libila. A stejne tak me nadchly i vase internetove stranky. Nejsem tedy zadny odbornik, ale proste na podivani je to moc hezke. Ale co me fascinuje nejvic, je to vase nadseni a ta radost, s kterou to vsechno delate. To z vas uplne cisi, z te zkousky i z tech clanecku na internetu. Proste se mi libi, ze to vsechno delate dobrovolne, zadarmo a s takovym zapalem. Je to fakt skvele. Asi jste dobra parta a rozumite si, a to se mi taky libi. Trochu mi to pripomina atmosferu na nasich lyzarskych zavodech, takze to chapu. A doufam, ze v tom Polsku to bylo super. Mrzi me, ze ted budu osm mesicu pryc, takze musim pockat, ale az se vratim, urcite bych se rada nekdy prisla podivat na nejake vystoupeni na zivo. A treba se i bliz pozname. Mejte se krasne a at se vam dari, drzim vam vsem palce. Vase Kacka Tepla

odpověď: Ahoj Kačko, moc děkujeme za pozdrav a chvály, které nám vždy udělají radost a dodají energii do další (veselé a radostné) dřiny. Na vystoupení se určitě přijď podívat hned, jak se vrátíš. Ježek 

Ahoj Pavle.
Posílám Ti krásný pozdrav z Krušných hor a nezapomeň, že i krušnohorské ženy měli svá práva........ Měj se krásně a pozdravuj všechny, které potkáš.
Krásné prázdniny Ti přeje poslední žijící krušnohorec z Jirkova             Ahoj Fanda

odpověď: Ahoj Fando, díky za pozdrav. Promiň mi, prosím, malé zdržení, měl jsem závadu na PC a skoro dva měsíce jsem byl bez Netu. Měj se moc hezky a ahoj na zkoušce :-) Ježek

Kdo se opovažuje šířit tu sprostou lež, že Viktor Bezdíček nemá e-mail? Dávám týdenní lhůtu na její opravu, jinak všechny pravdivé informace o tobě, ty zelený skunku, budou zveřejněny. Zdraví Viki, užijte si Mělník.

odpověď: Ve všech kontaktech (v tomto případě v kronice) šířím od teď pouze sprostou pravdu. Měj se také moc hezky, na Mělník se moc těšíme. Ahoj Ježek

Můj milý Ježku,
jsi příčinou toho, že nyní v práci místo u práce prodlévám u Tvých obdivuhodných kreací. Jsem a budu vděčným čtenářem. V danou chvíli živíš mou nostalgii, ovšem i vůli vracet se na místa krás "dětinství mého věku". Určitě se zase shledáme a bude to skvělé. Nejdříve teď ve čtvrtek - to Tě poplácám uznale po bodlinách a provedu několik co nejuctivějších úklon.
Zdraví Viki.

odpověď: Milý Viki, velmi si cením tvé pochvaly, vždyť napíš-li toto redaktor a literární kritik v jedné osobě, je to velké vyznamenání. Takže se poplácáme a ukloníme navzájem :-) Díky Ježek

Ahoj Pavle,
    dekuju Ti za pozdrav a upozorneni, kde mam hledat dalsi novinky. Vim, ze jedine na strankach Gaudeamu :-). Moc me to potesilo. Nakonce jsem vsechno nasla a jeste jsem se pozdeji dovedela, jak dopadlo vystoupeni s Bufem a taky podivala na obrazky z Madarska. Perfektni.
    Doufam, ze se vsichni mate dobre a krome prijemneho proziti Velikonoc, preju i vsechno nejlepsi Marcelce, Jirkovi a Markovi k jejich svatkum (snad jsem na nikoho nezapomnela). Jak se vam tancuje v jarnim pocasi (mam zpravy, ze doma vsechno puci a zelena se) - urcite mate plno elanu a jde to jedna radost :-). A co Svatojanska? Docela pravidelne v utery a ve ctvrtek me prepadaji nostalgicke vzpominky :-), a tak se snazim "pietne" aspon trochu behat a cvicit, abych nezakrnela uplne.
    Mejte se moc fadobra a opatrujte se (zvlast nastavajici maminka Iva - pokud to bude mozne, tak posilam pozdravy i "zahranicnim slozkam" ve Spanelsku
a Norsku).                         iva v. 

     PS: Posilam adresu (doufam, ze docasnou - bydleni je v prijemne ctvrti a docela blizko centra, ale najemni smlouva je vcelku nevyhodna, takze tam nemuze nikdo prespat a je to strasne male), kdybyste se nekdo z vas nebo vasich znamych chystal k protinozcum behem kvetna nebo zacatkem cervna:
 9/240 Victora Ave.
2067 Chatswood - NSW  Australia
Telefon 02/98.84.86.32.
Zacatkem cervna bych se rada prestehovala (nechci to zakriknout, ale mohlo by to vyjit a cestovani chtivi zajemci by meli pristresi, to pisu hlavne pro Trpcu:-))

odpověď: Ahoj Ivco!
Diky za pranicko a i ja ti preji krasne velikonoce, i kdyz u protinozcu. V Praze propuka opravdu jaro, odkladame zimni bundy a je to fajn. Mej se moc pekne a zatim ahoj Marcela.
     Ahoj Ivco!
Musim se pochlubit i Tobe. V patek se me sestre narodila holcicka Vera a je strasne krasna. Tak je ze me teta. Mej se moc fajn a davej na sebe pozor. Eva C.
     Ahojky Ivco!
Taky se ti musim pochlubit. Me sestre se nic nenarodilo, zato ji prepadl nejaky chripkovy virus. Nastěsti ma sveho osobniho lekare, takze na ctvrtecni vystoupeni uz by mela byt zase "ziva".Doufam, ze uz jsi vysvetlila "klokanum", jak se u nas slavi Velikonoce, a ze mas nachystana vajicka i polstarky. Mej se hezky. Hanka
     Ahoj Ivco!
Konecna mam moznost ti taky napsat - ten e-mail jeste nemam. Smutne se mi jezdi domu, kdyz si nemam s kym poradne popovidat. To vis, nejsi tu ani ty, ani Radek, a tak jezdim s Pavlou nebo sama. Ale doufam, ze se tam mas skvele (jak jinak vid?). Tak te jeste jednou moc zdravim a at se ti vsechno dari. Helenka
     Ahoj Ivco!
Prave zkousime na ctvrtecni vystoupeni a zatim to moc valne nevypada - ostatne jako vzdy. Doufam, ze se mas u protinozcu dobre a vyuzijes vsechny prilezitosti k cestovani, abys nam pak mohla vypravet. Zdravi te Adela
     Nazdar Ivco!
Vesele velikonoce preje i nastavajici matka. Mame se oba dobre a spokojene rosteme. Iva
     Ahoj kocko!
Prosim, nekoukej na preklepy. Je jedna hodina po pulnoci a ja usinam nad klavesnici. Vesele Velikonoce - snad je tam taky slavi. Carpe diem Jezek

Ahoj všichni souboráci,
  je mi ctí a jsem tomu velice rád, že vás mohu i v tento dubnový den
pozdravit z mé oblíbené pracovní kanceláře, neboť i když jaro kol nás všade
v rozkvětu jest a příroda celá se do zelené barvy odívá, jedna státní
instituce si prostě postavila hlavu a mne samotného nechává ještě zatím
pestřejší barvy na sebe oblékati a slušivý zelený stejnokroj o půl roku mi
prozatím oddálila. Zkrátka a dobře na vojnu půjdu asi až v říjnu.
  Jinak, Pavle, škoda, že musím semtam někdy v práci vykázat nějakou
činnost, protože jsem si prostě celé stránky o souboru ještě nestihnul
přečíst a moc mne to mrzí. Jsou super. Jen tak dál, držím palce do dalších
probdělých nocí. Všechny zdraví W. 

odpověď: Ahoj Vítku. Myslím, žes v hloubi duše rád, že si ještě počkáš na zelenou barvu. Pročítej stránky, piš, dokud máš na to čas. Až budeš po poli v kanadách pobíhat, na kulturu nebude ani pomyšlení. Jezek

Mily Jezku,
toho bych se od Tebe nebyla nikdy nadala, ze umoznujes sireni takovych nepravd. Jen jsem si tak "zalistovala" kronikou a s hruzou jsem se docetla, ze roku 1999 na nasi letni vodnicke akci pouze Marcelka neokusila mokrotu vltavskou. Za nasi "profesionalni posadku" (rozumi se samo sebou muc and
me) mohu hrde prohlasit, ze i my jsme (az na to polovystoupeni, ktere ale nikdo nemuze prirovnavat k tak tragickym scenam, kdy lode plavaly brichem vzhuru a padla litovala, ze se vubec narodila, jake predvadely posadky ostatni!!!!!!!) statecne celili rozbourenym perejim naseho veletoku. A co je hlavni, necvakli jsme se!
A na zaver - stranky jsou docela dobre (nemohu Te takhle verejne chvalit, abys moc nezpychl, ale jen mezi dvema monitory, pochvalu zaslouzis obrovskou).
Eva P.

odpověď: Ahoj Evo P. Vodnickou akci psala Eva Cim., ja tam nebyl, takze nemohu rucit za obsah. Take je pod tim podepsana ona. Ale tu tvoji opravu muzu zaradit primo do zapisu.
Dekuji za pochvalu, Jezek

Prohlédli jsme si vaše stránky a velice nám se líbily. Rádi bychom se dozvěděli více dojmů z Chorvatska. Taky vám na těch stránkách závidíme, my je ještě nemáme. Až budou hlásíme.                                                                                                 HOLUBIČKA Daruvar

odpověď: Zdravím Holubičku z Daruvaru! Udělali jste mi velikou radost vaším pozdravem, teď už jsou naše www stránky opravdu světové. Naše turné po Itálii-Chorvatsku bude na samostatné stránce, prosím ale ještě tak o jeden měsíc strpení. Dokončuji právě rok 98, čeká mě 99, ... Vyřídím vše zbytku souboru. Přeji vám spoustu energie do vaší práce.S pozdravem Pavel Brenner - kronikář@webmaster

Ahoj Jezci! Mam pro Vas novou tedy doufam, ze novou zpravu.Pavla a Maruska jsou tety, protoze  Lida ma Vaska. Jinak musim tez ocenit nase krasne stranky. Konecne jsem se dostala i do kroniky, ktera  se me take moc libila. Mozna jen, ze by o nekterych udalostech mohlo byt napsano  vice, ale chapu, ze nas kronikar ma take jen omezene mnozstvi casu. Vsechny nejen jezky zdravi Adela
P.S. Take bych chtela pozdravit do Australie, Norska a Spanelska.

odpověď: Ahoj Adelko, Lide gratuluju a Pavle s Maruskou taky. Dekuji za pochvalu webu. Kronika se
stale tvori, ted momentalne roky 98 a 99. Budou velmi obsahle. Tento pozdrav je jiz ted pristupny pro cely svet. Zdravi Jezek

Ahoj Pavle, Tak uz jsem ve Spanelsku. Mam se tu docela dobre. Ocenuji tvoji snahu posilat mi vsechny dulezite informace, ale chtela jsem te poprosit, abys mi neposilal ty technicke zpravy, protoze ja se vzdycky tesim na nejakej hezkej vzkaz a misto toho se dozvim neco, cemu stejne nerozumim. Radsi mi napis neco hezkyho. Taky jsem te chtela poprosit, jestli bys mi neposlal adresu (normalni) na Kvetu, abych mohla holkam poslat dopis (normalni). Mej se hezky a vsechny ode mne pozdravuj. Posilam ti (cenzurováno - Jezek). Ivona

odpověď: Ahoj Ivonko, Dekuji ti za krasne psani (me to jinak nez elektronicky uz tolik nepotesi). Jsem rad, ze jsi spokojena. Bohuzel tech technickych zprav te nezbavim, mam te ve skupince soucasnych clenu souboru byl by v tom neporadek, kdybych te mel jinde. Nemam vsak duvod dalsi podobne zpravy psat, spise dalsi cislo Tance na siti. Adresa na Kvetu je: Belohorska 1069/7, 169 00 Praha 6. (cenzurováno - Jezek) Mej se moc krasne. Jezek

Nazdarek jezku,
tak jsem konecne zase virtualni a moc dekuju za vsechny souborove zpravy. Taky jsem konecne videla nase stranky a teda, klobouk dolu. Kdybych uz v souboru nebyla, tak po tomhle se tam urcite prihlasim. cauky hanka

odpověď: Ahoj Hanicko, takovahle krasna slova od tebe me potesi dvojnasob a doda mi spoustu energie
do dalsi prace. Jezek

Jsem studentkou prav, jsem z Roznova pod Radhostem a moc mi chybi
tanceni. Doma jsem clenkou valasskeho souboru Radhost.
Meli byste o mne zajem ? Jmenuji se Eva Spurkova a je mi dvacet let.

odpověď: Ahoj Evo, mame veliky zajem o folklorni tanecnice. Prijd  se mezi nas podivat na zkousku, jak probiha a domluvit se s Verou (nasi vedouci). Pro nove tanecniky funguje pripravka (pro zapojeni do tancu). Zkousky jsou kazde utery a ctvrtek od 18.30 v telocvicne zakladni skoly na namesti Jiriho z
Lobkovic - vejde se zadem. Jakekoli podrobnosti najdes na nasi www strance.
S pozdravem Pavel Brenner - kronikář@webmaster

Ahojky Pavle,
je to moc fajn, co delas...clovek po letech je nejak v obraze....o souboru...moc mne to tesi, ze soubor "nezahyne"....ma-li takoveto nadsence....jako jsi i Ty......a ostatni.
Pak bych moc rada...bude-li zajem o me sluzby pro soubor....treba nejakou praci kolem garderob..kostymu...mohu vypomoci....se spravovani i sitim noveho....jiz jsem i nabizela sve sluzby ohledne zajisteni levneho soustredeni s ubytovanim a salem u nas na Chebsku, ci primo v Chebu........ale.....dopis adresovan Vere...e-mailem....asi nekde zapadl.......tak nevim......letos je u nas ze 30.6 do 3.7.2000 opet (jako kazde dva roky) hudebni festival dechovych hudeb a doprovodnych tanecnich skupin (majoretek) FIJO 2000 a lze treba diky poradajici komisi ziskat moznosti kontaktu na sponzory....., skoly......atd....pro pripad.....letniho vyuziti ve prospech souboroveho setkani......
Preji vitr do propagacnich plachet k ziskani vetsiho poctu nelinych hochu-tanecniku....a s pozdravem .....mejte se vsichni bozsky krasne  ahoj.....Ajka

odpověď: Ahoj Aleno, dekuju za pochvalu, cloveka potesi, dozvi-li se, ze jeho snazeni nekomu udela radost. Vitame kazdou ruku, ktera prispiva k dobremu fungovani souboru. V techto vecech jsem vsak pouze prostrednikem, takze zpravu predavam Vere, ktera vi co a jak a proc... Vitej tedy opet v Praze a po kazde zkousce (Ut a Ct po 22.30) chodime do hospudky na jedno...

Ahoj Pajo!
Ano, jsem ostuda!  Ale snad by mohlo byt uvazeno jako polehcujici okolnost
to, ze mam v "out- folederu" rozepsany dopis urceny do souborove schranky.
Zacala jsem ho smolit hned po prvni vyzve, ale..... - ale nevim, jestli ma smysl sentimentalne rozvytymi vetami rozvadet prosty fakt, ze MI MOC CHYBITE !
Navic jsem NAPROSTY nepsavec, stylistika byla odjakziva mym nejvetsim
nepritelem a posledni dobou mirne smutnim, takze muj text nevyzniva
dvakrat optimisticky. Misto psani dopisu delam strankam gaudeamu reklamu. Vsem je hrde predvadim a misto prace si ctu v kronice! Drzim palce na vystoupeni s Bufem, jestlipak bude nekdo natacet? A tesim se na shledanou o Velikonocich. Cau Jana

odpověď: No vidis. Ani to tak nebolelo a uz mas skoro prispevek do kronky. Koneckoncu jsi se mnou kronikarka. Bude-li nekdo natacet nedelni vystoupeni nevim, ale jedna potesujici zpravicka prace jenom: konecne se bude konat anglicky vecirek u Zuzky (v sobotu), kde si budeme vybirat fotografie a napiseme ti. A o videokazete z Anglie vis?

Ahoj vsichni z Gaudeamu,
    Zdravim vas prvnim (doufam, ze ne poslednim ) pozdravem z letniho Sydney. Jak tusim, tak se ted vsichni pripravujete fest na vikendove vystoupeni, tak at to dobre dopadne a probehne v pohode.
    Omlouvam  se Vere, zatim jsem se k prezentaci souboru nedostala :-), zatim si "uzivam" pouze anglictiny s prisernym prizvukem (australskym nebo asijskym) a pro poteseni chodim na mail anebo do nektereho z parku, kde je aspon trochu klid.
    Je to perfektni, ze se da i kronika tak snadno na Internetu precist, uz se tesim na nove casti kroniky. A opravdu vypadaji vsechny ty stranky nadherne a kdybych mela vlastni pocitac, hned vyuziju taky ty pomucky.
    Zatim jeste nemam stalou adresu, ale az ji budu mit, hned ji zajemcum o dovolenou nebo navstevu poslu.
    Mejte se vsichni dobre.     Zdravi     Iva V.

odpověď: Jsem rad, ze jsi v poradku dorazila a ze se ti u protinozcu libi. Jakmile prectu dopis na zkousce, napisu ti vzkazy ostanich.
Zkouska 2. 3. 2000:
     Ahoj Ivo! Pozdravuj klokany! Eva C.
     Ahoj klokani! Pozdravujte Ivu! Eva P.
     Nazdárek Ivuško, sice trenujeme fest, ale zrejme to stoji tak trochu za ... .Prave jsme se s holkama snazily vymyslet, jak se dobre naladit na vystoupeni, abychom to tem divakum pekne predvedli. Ted jsme delali certy. Zatim jsme nic nevymyslely (damy). Cau Eva R.
     Slecna novinarka se teda pekne rozepsala. Tak jenom kratce: uzivej R, taky se nam tady uz ukazuje, tak ti ani vlastne nemame co zavidet, ale stejne... Hanka R [to je slunicko, kdyby ti chybel font - Jezek]
     Ahoj Ivco, tez pripojuji pozdrav a tise ti zavidim, hned bych nekam jela taky. Uzivej si to tam a mej se pekne. Ahoj Marcela B.
     Vzhledem k tomu, ze jsem te uz jednou zdravila (pres ty klokany), ted uz ti jen vynadam!!! Vis, co vsechno jsme museli naucit Marusku? (Pravda, uz toho utanc. umi, ale coz jsem tak nesnesitelna, ze vedle mne nikdo nevydrzi dele? [co keca, ja jsem tam porad - Jezek] Uz Jana P. a jeji smysleny unik na sever, Maruska urcite utece na vychod, ... , co bude dal?)
     Ahoj Ivo, konecne jsme domluvili souborove mejdlo se vzpominkami na Anglii a Madarsko. Budes nam chybet, nicmene snad te potesi, ze ti zcela jiste venujeme vzpominku a mozna take rozvineme diskusi o Australii a tamnejsim slunnem pocasi. Pozdravuj Australany, at jsou na tebe hodni!!! Jake je v Australii pivo a vino? Zuzana Lac./Trpaslik

V neděli jsem se dostala k Vítkovi do práce a konečně prošla naše internetové stránky a musím přiznat, že jsi mě dosti překvapil. Je to hrozně bezvadný a velice dobře udělaný. Jenom mi v té kronice chybí trochu osobních zážitků, je to takové strohé a věcné. A nejsou tam mimosouborové, ale přeci souboré akce - jako jsou hory, silvestr, svatby, křtiny atd. To se tam psát nebude ????
Ale i tak klobouk dolů, protože bych řekla, že sis dosti vyhrál.
Měj se - Iva

odpověď: Díky za pochvalu. S kronikou se to má tak: před měsícem jsem ji dal zkontrolovat mamince češtinářce a ona tam našla spoustu chyb (nutno dodat, že hlavně u Zuzky). Přepisuji ji právě do konečné podoby. Jsem teď v polovině roku 1997, který rozvádím už dost a v tom bych chtěl pokračovat. O těch mimosouborových akcích nevím, zdali by se měly prezentovat na Internetu. To budu ještě konzultovat s ostatními.

Nazdar Gaudeame! Su vskutku nadšen novým designem Vaších stránek. Je to mnohem pestřejší a stimulujícnější k nahlížení. Rád bych touto cestou složil menší hold (tzv. "holdík") našemu výtečnému e-kronikáři P.Brennerovi, za tento výborný počin, jímž obohatil náš vezdejší kyberprostor. DÍKY PAVLE! S pozdravem muc

odpověď: Toto vypadá jako objednaná chvála. Asi na tom něco bude.

Ahoj Gaudeamuse!

Před chvíli jsem obdrdžel kontakt na Vaši internetou stránku a se zájmem jsem si ji prošel. Jako bývalého tanečníka mě současný stav mužské části tanečmí složky (5 kluků) trochu rozesmutněl. Jak znám ale Věru, určitě díky tomu dobře nespí a v brzké době se to zlepší.
Přeji Vám všem hodně pohody, porozumění a radosti ze společného díla.

odpověď: Děkujeme za přání. Snažíme se lákat kluky kde se dá. Ono se to nakonec podaří.

Zpět na Vaše dopisy